Toulání se v myšlenkách:)

28. listopadu 2009 v 23:50 | Jenn |  Myšlenkové pochody
V posledních několika měsících se čím dál častěji toulám ve svých myšlenkách.
Ať se jedná o vzpomínky, touhy, sny, přání či budoudnost...
A vždycky dojdu k jedinému řešení - jsem ráda za to, co se stalo. Za to, že právě jeho jsem mohla poznat, že právě s ním jsem mohla něco zažít, ikdyž toho nebylo příliš. Jsem ráda, za ty noci, kdy bloudí v mojí hlavě. I přesto, jak moc mi tím vším ubližuje, protože vím, že mě odmítl. A protože to dělá ještě těžší..

Znáte ten pocit, kdy jste na hranici mezi neskutečným dobrem a naprostým zlem?? Když poznáte někoho, u koho nedokážete rozeznat, zda je doopravdy tak skvělý, jak se zdá být, nebo jen dělá že je tak skvělý, aby vás udržel v šachu. Jen tak, pro své pobavení, že je mu příjemné ukazovat ostatním, jak chtěný je.
Znáte ten pocit?? Rozpoznat tenhle obrovskej a přitom skoro neviditelnej rozdíl je šíleně, ale vážně šíleně složitý. A přesně o to se teď snažím. Od srpna leží v mojí hlavě a já se ho nedokážu zbavit. A to vůbec. Už několik let je tam kdesi v mozku braný jako sen. Bůhví proč..ale je to tak. A když jsem ho konečně poznala, potom i pověděla, co cítím..ani mě to odmítnutí neranilo, protože..byl to on, kdo mě odmítal. Dokázal i ten bolestivej fakt udělat příjemnějším. Dokázal říct tak krásný slova, který mě neranily. Stačilo jen, když jsme seděli, drželi se za ruce a mluvili. Konečně po tak dlouhé době jen spolu a otevřeně.. Dal mi naději. A možná právě to už je ten zlý faktor. Ten první počáteční.
Od té doby bloudím. Nevyznám se v něm a už vůbec ne v sobě. No..obzvlášt v něm. Buď je to ten nejpohádkovější princ (a já tomu se svou nehoráznou naivitou pořád věřim) a nebo největší hajzl, kterýho baví si se mnou hrát a ukazovat ostatním, že mě má v hrsti. A to doopravdy má..nedokážu se bránit. Ne jemu:(
Waaach, omlouvám se, že hnedka první článek je tak stupidní:D když tohle je teď hlavní téma mýho života. A asi by jste měli vědět (i když vás to třeba nezajímá:D), že procházím dost divnym obdobím. Potřebuju někoho po svym boku. A ubíjí mě, když mě on odmítl a teď mi říká jak moc toho lituje, jakej je vůl a jak rád by to vrátil zpět. Chm..vždyt ví, že může. Kdyby doopravdy chtěl, udělá to, protože já tu jsem stále. A ČEKÁM.

Jen na něj.
A mám strach, že na něj dokážu čekat vždycky..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domi Domi | Web | 29. listopadu 2009 v 9:47 | Reagovat

Samozřejmě, Jakeovi svaly byla jedna z nejlepších věcí na celém filmu :DD Scéna se sundáváním trička byla úžasná :D Celým kinem proběhlo takové velké: "Áách" :D

2 Domi Domi | Web | 29. listopadu 2009 v 14:13 | Reagovat

No to já samozřejmě taky :D

3 Janička Janička | 29. listopadu 2009 v 23:16 | Reagovat

Panejo... Tak čekala bych, že takovejhle článek nikdy nebudu schopná přečíst... jenom žvatlaní o citech, řekla bych si.
Jenomže v tvým podání se prostě nemmůžu odtrhnout a nepřečíst to.
Vím, jak se cítíš. Chápu, co se ti honí v hlavě.
Holka, mám dojem, že my nemáme jenom společný jméno, ale hodně podobný způsob myšlení.
Něco podobného jsem zažila, s Danem, jak už jsem ti říkala. Ale vyhrabala jsem se z toho.
Nikdy jsem s ním nebyla a dnes, když ho potkám, chce se mi zvracet, že jsem něco takovýho mohla tak milovat.
Snad to nebude tvůj připad.
Ale nevím, nemůžu ti sem napsat, že chci, abys s ním byla, protože, kdybyste spolu chodili a pak se rozešli... Jak by to vypadalo? Zkus nad tím přemýšlet takhle. Jsi psychicky... "pryč", už "jenom" z tohodle...
Opravdu nejhorší je, že tě ten kluk přímo neodmítne.
Navrhnu tě do skupiny na FB:
Proč rovnou neřekne: "Chci tě." nebo "Jdi do prdele?"
Myslím, že to se hodí. :D Nejhorší je naděje. To je ještě horší, než přímý nekompromisní odmítnutí.
A víš proč to dělá? Je rád, že ho máš ráda. Má tě v záloze. Ale prostě... na vztah to nevidí.
I tohle dělají kluci.
Já bych tohle nikdy nikdy nikomu neudělala.
Drž se. ♥

4 Jenn Jenn | 30. listopadu 2009 v 14:29 | Reagovat

Janičko >> Děkuju za komentář a máš naprostou pravdu. Dělá mu dobře, že jsem v záloze a to má smůlu. Ať se jde vycpat, nejsem holka na zavolání:D doufám, že už brzo dokážu to, co tys dokázala s Danem - zbavit se ho, vymazat ho z hlavy, bejt jim zhnusená:):D
No a nezapomeň: IFNORMUJ mě průběžně!!:D:))

5 Silmarilli Silmarilli | Web | 3. prosince 2009 v 18:23 | Reagovat

za prvé jsem ráda,že jsi se vrátila a pak k tomu článku...něco podobného řeším i já a mužu ti říct,že nejlepší co udělat je ...nechat to osudu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.