What have you done?

24. února 2009 v 19:37 | Jenn |  Dear diary


Ani nevím, o čem chci psát, snad jen o životě? Mém životě, mých dnech...


Je teď všechno děsně zvláštní. Moje kamarádství k určitému člověku se změnilo, ptže jemu nestačilo ''jen'' to. Mě naopak ano. Teď z toho spíš není nic. Spíše strach z jakéhokoliv dalšího setkání (z mé strany). Můžu nadávat, ale nezměním to. Věděla jsem, žekdyž ta pro jiné nádherná slova vysloví, ztratím ho... Stalo se, život nu.
A tak, ač nerada, se vyhýbám obloukem jakémukoliv tématu, které by mi ho jen vzdáleně připomínalo:) Nechci, aby měl naději, která ho jen zbytečně ubíjí. Nedokážu ta slova říct naplno a do očí. Nemám na to. Ale on to ví, smířil se, jenže když vidím tu naději, se kterou se ten človíček šine dál... Je silnější než já:) a za to mu děkuju. Poslední co si přeju je, aby trpěl... ikdyž vím, že tomu tak je a to právě díky mě. Jenže jsem sobec, nedokážu hrát lásku větší než přátelskou. Omlouvám se, ale nedokážu...
No a co jinak? Jinak je všechno zdá se lepší než kdy dřív. Školu přežívám spíš díky spolužákům, se kterými vždycky dřív byla nuda. Naštěstí se časy mění a s nimi přichází i legrace:) Dál asi nemám slov... Nechci vás nudit. ;))
Tak pa a omluvte mou chabou činnost. O:))
Jenn


Would you mind if I killed you?
Would you mind if I tried to?
Cause you have turned into my worst enemy.
You carry hate that I don't feel.
It's over now, What have you done?

:)))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mardom mardom | Web | 24. února 2009 v 23:54 | Reagovat

Láska se nedá vynutit. A dát mu naději, když sama nic necítíš - by bylo ještě horší. Jednou jsem to zkusila a ...nikdy více. Chvíli to bude sice o ničem, ale pokud to zvládnete, bude to pak znovu fajn.

2 Ner Ner | Web | 25. února 2009 v 9:21 | Reagovat

Chjo, bobínku, šla jsem tím s tebou, snažila se ti pomáhat, doufám že se to alespoň kapičku oplatilo. Jsi takové sluníčko, nemám ráda, když se trápíš, bobišku=*

Nejsi slaboch...jsi člověk...

A...obě víme, že si lásku vážně nevnutíš...Mardom v tomhle má pravdu... Prostě...pokud tam ten cit není, nejde to...

Ale i z poupěte nakonec vykvete nádherná růže, no ne?

Papa, hudlane=*

3 Annie Annie | Web | 25. února 2009 v 18:03 | Reagovat

Je zvláštní, že i tak obyčejný článek jako je tenhle dokážaš ozvláštnit. To je důkaz toho, že jsi vyjímačná spisovatelka. :) Kdy zase pokecáme na ICQ? ;)

4 Kiqi Kiqi | Web | 25. února 2009 v 22:03 | Reagovat

Úžasná písnička, text na zapřemýšlení a ukončení krásným "citátkem".

Ach, to je realita... je to, těžké no...

Víš jak se říká... "Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku. Je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní." :( no...ale jestli to cítíš tak jak jsi psala...není jiného východiska. držím palečky, ať se vše úspěšně rozuzlý a bude to v pohodě ;)

5 Zubatá Zubatá | Web | 27. února 2009 v 23:03 | Reagovat

písnička je výborná, jeden čas jsem byla do WT blázen :).

A touhle situací si asi každej někdy projdeme, protože lidi mají tendence se pořád do někoho namilovávat, čistě ty zvířecí pudy a někdy to holt nevyjde ("trošku" melu blbosti... Právě jsem zhlídla dokument BBC o páření :D). Každopádně hodně štěstí s onou osobou, neni nic horšího než vyplynulá nenávist :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.