Ukázka z ??

19. února 2009 v 14:42 | Jenn |  Ukázky
Je to vlastně... nový nápad. :)) A já jsem prostě ujetá tím, že vždycky začínám od konce... takže...xD Tohle je konec. xD Tramtadadáá...
Nevím, jestli se bude líbit, ani radši nechtějte vědět co to znamená. Prostě... život.

,,Strejdo Chrissi?'' ozvala se maličká Sarah svým jemným, dětským hláskem, který jsem jí tak moc záviděl.
,,Ano?'' věnoval jsem jí úsměv a shlédl dolů na její křehkou hlavičku, posetou stovkami temných kudrlinek. Láskyplně jsem zabořil své oproti jejímu tělíčku obrovské prsty do jemných vlásků a pohladil ji.
,,Co je to život, strejdo?'' špitla mi do ucha, jakmile jsem si ji pevně posadil do náručí.
Možná mě tato otázka, vyřčená z úst čtyřletého dítěte měla překvapit, ale nestalo se tak. V té chvíli jsem si totiž uvědomil, že už znám odpověď.
,,Život, Sarah?'' zopakoval jsem větu a několika dlouhými kroky jsem přešel místnost, abych se posadil do poněkud tvrdého a nepohodlného křesla s temně modrým potahem. ,,Život je dlouhá cesta, po níž se udávají naše kroky. A tuhle cestu lemují vysoké topoly, statné duby, maličké keře i slaboučké květinky. Vše, nač si jen vzpomeneš. Všechno lemuje naši cestu, maličká, a mění pocity, které při ní zažíváme. Utrhneš-li květinku, polámeš-li keř, či zpřetrháš kořeny stromů, zahynou. Jejich životy uvadnou a tvá cesta bude ochuzená. Nikdy už nebudeš moci potkat silný dub, o jehož kmen jsi mohla opřít svá zklamaná záda a do jehož listů jsi mohla plakat. Nikdy už nepotkáš křehounkou kytičku, která by ti vždy věnovala sladký úsměv, při kterém by tvé největší smutky roztály jako ledovce pod náporem hřejivých paprsků. Nikdy už nepotkáš protivný keř, který tě vždy zaručeně poškrábal…''
Má maličká neteřinka se zašklebila. ,,Žádná škoda keřů.''
Překvapeně na mě vykulila hnědé, velikánské oči, když jsem zavrtěl odmítavě hlavou. ,,Ne, Sarah. Nemůžeš odsuzovat něco, co je ti protivné. Je to součást tvého života a věř mi, že jakmile si na trny keře zvykneš, nedokážeš bez nich žít. Je to jako by se část celku odlomila a už se nemohla nikdy vrátit. Jako kůra stromu, která nedoroste.''
Chápal jsem, že povídám věci, kterým čtyřleté dítě nemůže rozumět, které nemůže pochopit. Ale přesto jsem povídal dál a má maličká neteřinka mě se zájmem pozorovala. Měl jsem však dojem, že ona rozumí. Že její lískové oči vidí až do mého nitra, kam nikdo jiný nevidí, včetně mě.
Vyprávěl jsem jí o celém svém životě, jen jsem veškeré dění přisuzoval stromům. Až tehdy jsem si zpětně uvědomoval, jaké štěstí jsem v životě nalezl, kolik lidí jsem poznal a kolik mi toho dali. Uvědomil jsem si také, že hodnoty darů od nich zůstaly hluboko uvnitř mě a já pochopil, proč tu jsem. Poznal jsem smysl života a svou cestu. Stromy, které ji lemovaly…
Celou tu dobu, kdy jsem vyprávěl o křehkých růžích, štíhlých topolech, odměřených břízách a moudrých bucích, celou tu dobu Sarah mlčela a pouze naslouchala mému hlasu.
,,Celý náš život je pouhá cesta, Sarah, ale záleží na rostlinách, které si podél ní vysadíš. Jakmile dojdeš na konec této cesty a ohlédneš se, můžeš spatřit překrásnou zahradu nebo jen pustnoucí louku. Záleží na síle a osobnosti lidí, maličká. Na ničem jiném,'' dokončil jsem své mluvení a pocuchal jí vlásky.
Čekal jsem cokoli jiného, co by má čtyřletá neteř řekla, ale tohle ne. Zavrtěla se mi na stehnech a zasvěceně zašeptala: ,,A já jsem květinka, strejdo Chrissi?''
Překvapeně jsem zamrkal. Jakmile mé překvapení maličko opadlo pravil jsem: ,,Ano, ty jsi květinka.'' Chápal jsem, že onoho dne se stalo něco víc. Že já a ten drobný uzlíček na mých nohách máme tajemství, které nás spojuje.
Díky mé maličké jsem se poprvé ohlédl za smyslem své cesty a právě díky ní uviděl zahradu. Stal jsem se šťastným zahradníkem, který přese všechny ztráty a strasti, jež mu byly kladeny přes cestu, dokázal jít a tvořit. Konečně jsem pochopil důvod, proč zemřela. Možná že mi tak Bůh chtěl jen ukázat kudy jít. Nebo jak.
Ať to bylo jakkoli, už jsem věděl, že její podíl na vytvoření mé zahrady nikdy nezmizí. Navždy zůstane zapsán v hlouby země, v hlouby mého srdce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | Web | 19. února 2009 v 17:52 | Reagovat

Je to krásné a ať je to ukázka k čemukoliv, těším se až to začneš psát. ;)

A chtěla jsem se zeptat, jestli si můžu dát odkaz tvých stránek do mých oblíbených? ;)

2 Kiqi Kiqi | Web | 19. února 2009 v 19:16 | Reagovat

ÁÁÁÁ...já se, jak říká Minda, zahrabu...já nevylezu..dokud... ach...

Jé...tak krásné a úžasné...já chci taky takhle psát...béé...hele, až vydáš knížečku, a to jakoukoliv, jsem první zájemce a chci podpis :D

Až zavřeš naposledy svá očka a staneš se slavnou...vydělám na tom :D ne.... ale budu moc š´tastná ;)

3 Jenn Jenn | 19. února 2009 v 19:24 | Reagovat

Kiqi >> Ty blázínku:D Děláš jak kdyby to za něco stálo..xD

4 Annie Annie | Web | 19. února 2009 v 19:54 | Reagovat

Jenn:Jasně že můžeš, přece si ten tvůj tam nebudu dávat pro nic za nic. Něco za něco. :D Můžu ti tu nechat svoje ICQ? 267750239, ráda si s tebou popovídám. ;)

5 Kris Kris | Web | 20. února 2009 v 8:01 | Reagovat

Krásný, sakra,... Děvče, ty na to máš. Určitě, jestli to vydáš, někdy, určitě si tohle koupím. Je to něco, prostě,...

Nemám slov.

6 Orion Orion | Web | 20. února 2009 v 11:09 | Reagovat

Pláču Jenn.

Tohle je to nejkrásnější co jsem u tebe četla .

Zanechalo to ve mě strašně moc hluboký dojem, vzpomínky ... Já ani nevím jak vyjádřit svoje okouzlení.

Všechno , co jsem t kdy chválila... Tu ukázku před tím i tvoje povídky ... cokoliv z toho ... není lepší než tohle.

Když dovolíš, právě si tuhle ukázku přidávám do seznamu deseti nejlepších .

Jenn, pokud se nezměníš, ta chvála tady ti nezamotá hlavu a budeš dál psát takhle, přirozeně ,....

Jednou budu moct hrdě tvrdit , že tě znám :)

7 Verru Verru | Web | 20. února 2009 v 15:13 | Reagovat

Nádherný, nemám slov. Už se těším až si to přečtu celý...

8 Hannah Dream Hannah Dream | Web | 21. února 2009 v 10:45 | Reagovat

Fakt nádhenré!!!

9 Laivinë Laivinë | Web | 21. února 2009 v 12:29 | Reagovat

Ale nijak zvlášt,jenom jsem experimentovala :3

10 Laivine Laivine | Web | 21. února 2009 v 17:17 | Reagovat

ale prosímtě,každý umí kreslit :3

11 Kiqi Kiqi | Web | 21. února 2009 v 18:18 | Reagovat

Za něco stálo...ne za něco...ale za moooooc...je to úchvatné...ách ;)

12 Livien Livien | Web | 28. února 2009 v 10:50 | Reagovat

Páni..to je krásné...já nevím jestli mám dneska štěstí jen na samá úžasná dílka různých autorů, nebo je na světě tolik lidí s tak neuvěřitelným talentem.

Páni, opravdu je to nádherné a má to smysl hluboký a pravdivý. Pokud tě zajímá můj názor, tak právě tohle byl on. Můžeš to psát dál a rozvádět ohromný příběh nápad máš krásný, snad jen pozor aby se pak z něčeho tak krásného, byť krátkého, nestala nudná kapitolovka, protože tohle má smysl, pointu a krásu...

Livien

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.