Není nad happy end, nad mou naivitu v dokonalý svět

28. února 2009 v 13:04 | trocha zoufalá Jenn |  << ROZHOVORY >>
Psala jsem to... z takovýho divnýho pocitu. :)) Neřešte, jen prosím zkomentujte:P

Nacházíme se kdesi v dalekém Irsku. Na provoněné louce, na níž spočívají těla dvou zamilovaných. Oba milují, oba nedokážou prozradit své city... Ale naděje zůstává, v každém z nich.
Jejich jména? William a Jane;))...


William: Je hezky, co?
Jane: Chceš se bavit o počasí?
William: Hmm... asi ne.
Ticho.
William: Proč žiješ v Irsku, Jane?
Jane: Miluju přírodu. Ty lesy, louky, vůni...
William: Vůni? - rozhlíží se a nasává vzduch - Jakou máš na mysli?
Jane: - chichotá se jeho výrazu - Vůni světa...
William: Nechápu...?
Jane: To proto, že jsi necitlivej a nedíváš se okolo.
William: Na tebe se přece dívám...
Mlčí.
Jane: Protože musíš.
William: Ne, nedělám nic z donucení. - vrtí hlavou -
Jane: - usmívá se - Proč žiješ v Irsku ty, Wille?
William: Kvůli whiskey.

Jane hází zklamaný výraz a odvrací pohled. William na okamžik zachová vážnou tvář, ale poté se mu začnou třást koutky a on propukne ve smích.

William: To byl vtip. Já ani nevím, miluju místní holky. - zakření se -
Jane: Že jich tu ale je. - rozhlíží se naoko, pobavená -
William: - vážná tvář - Kvůli jedné... - stále zírá do jejích očí - přesněji řečeno...
Jane: Jaké?
Chvilka napětííí...


William: Krásné. - usmívá se -
Jane: Žeby?
William: Na vzhledu přeci nezáleží...
Jane: Nemělo by, ale znám tě až moc dobře na to, že ty by jsi se nezamiloval do ošklivky. - mrkne na něj -
William: - povzdechne si naoko - Prokoukla si mě. Ale říkáš, že mě znáš dobře... v tom případě dokážeš uhádnout, kdo je ta dívka...?
Jane: Ne, to nejspíš nedokážu. - stočí pohled na trávu a má chuť řvát na celý svět... NADĚJE -
William: Měla by jsi. - úsměv - Je to dost jasný, ne?
Jane: Zjevně ne.
William: Tak to zkus alespoň... Život není bez boje. - úšklebek -
Jane: Tak mi napověz.
William: Dobrá... Co chceš vědět?
Jane: Jak vypadá?
William: Má nádherné oči. Neznám dívku s krásnějšími, než jaké má ona...
Jane: Barvu?
William: To nelze spočítat a shrnout.

Jane tají dech; mnohokrát jí Will řekl, že má překrásné oči. Mnohokrát jí řekl, že jejich barevnost je nesčíslitelná, nevyřčitelná... Mohla doufat?

Jane: A vlasy? Postava?
William: Takhle ti dám prakticky celou odpověď! Ale že jsi to ty... Vlasy má černé a do pasu. Lehce zvlněný a lesklý. - úsměv - A postava... Maličká a štíhlá. Hrozně štíhlá. - naoko zděšeně si Jane prohlédne a ukáže mezerou mezi dvěmi prsty pomyslnou tloušťku -

Jane mlčí. To jak si ji prohlížel, když mluvil... Už znala odpověď. Ale nechtěla se zklamat. Nechtěla se připravit o veškeré iluze, které dosud měla. Avšak mnohem horší by bylo mlčet a připravit se o tuto neopakovatelnou příležitost.

William: Už víš?
Jane: - kývne - Nejspíš... - mlčky se přiblíží k němu a vztáhne roztřesené ruce k jeho hlavě - Ať je to kdokoli, já nemiluju jen vůni, louky a lesy... Jsem tu kvůli tobě. Miluju Tebe...
William: - vychutnává si ten pocit, kdy Jane cuchá jeho vlasy - Jsi dobrá tipařka... - zašeptá a odpoví tak na Janeinu otázku -
Jane: Že ti to trvalo.
William: A tobě...

Poté už přestanou vnímat svět. Vzájemně se ponoří do křivek toho druhého a vychutnávají si tu krásu, na níž tak dlouho trpělivě čekali.

Navěky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neruška Neruška | 28. února 2009 v 16:27 | Reagovat

Bože....nádhera...Víš že mi to něco připomíná? třeba náš dnešní hovor? O tajemném neznámém =*

2 Jenn Jenn | 28. února 2009 v 16:46 | Reagovat

Nerinka: Jooo, taky to tak bylo trocha myšlené:D Nebo ne, ale tak víš jak... když ho mám plnou kebulku:((:D A dííík=o* Mě se to nelíbí. :D

3 Lištička Lištička | Web | 28. února 2009 v 17:39 | Reagovat

Poměrně milé. Slaďoučké jako cukrátko, ale milé :)

4 Orion Orion | Web | 28. února 2009 v 22:18 | Reagovat

:D Jenn já tě zbožnuju ... Moje milovaná spisovatelko asi se ze tvých povídek zblázním ... :)  ---- Nádhernéé !!!! Já nevím co říct ...

A to jméno, aaach ...

5 mardom mardom | Web | 28. února 2009 v 22:40 | Reagovat

To je tak krásně naivní romantika (nemyslím to zle). Taková milá představa, která se ovšem většinou neplní, ale stejně je krásné o ní snít.

6 Zubatá Zubatá | Web | 28. února 2009 v 22:44 | Reagovat

dneska mě chce asi někdo romantikou zabít :). Je to moc krásně napsaný, tak prazvláštně jemně (možná to zní perverzně, co já vim :D, ale myslim to dobře).

7 Jenn Jenn | 28. února 2009 v 23:29 | Reagovat

Všem díky za názory:) Jj, je to trochu nerálně přeslazený a idealistický, ale co... xDD S tou myšlenkou jsem to i psala. :)

8 Livien Livien | Web | 1. března 2009 v 8:34 | Reagovat

Přidávám i ten svůj.  Souhlasím, že je to hrozně slaďoučké, hezky napsané a milé, bohužel realita je většinou jiná, úplně. Tohle je jako v těch romantických filmech, které by se v realitě nikdy stejně neodehrály, ani by nemohli.

Každopádně psát umíš rozhodně moc krásně.

9 angel angel | Web | 1. března 2009 v 13:51 | Reagovat

bože...tak tohle jsem hltala jedním dechem...užasné....neskonalé...dokonalé...je to...Já nevím....uplně jsem se do toho jejich rozhovoru vžila a bylo to....krásné

10 Annie Annie | Web | 1. března 2009 v 14:21 | Reagovat

Moc nádherně napsané, sice trošku slaďoučké, ale líbí se mi, jak dokážeš všechno vystihnout jen v rozhovorech. Nepotřebuješ k tomu nic víc, obyčejně mi příjde přímá řeč nudná, ale tady ne. Moc se mi to líbilo. ;)

11 Ley Ley | 1. března 2009 v 22:18 | Reagovat

To bylo... úžasný.... Uplně jsi mi vyrazila dech..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.