Panic! at the disco - That green gentleman

24. ledna 2009 v 16:26 | Jenn |  Music
K téhle písničce se dá říci, že snad ani nemám slov... ale stejně nějaká napíšu. Je jich totiž hodně. Uvnitř...

Občas je zvláštní, že cítíte věci - lépe řečeno pocity -, které normálně necítíte. Alespoň do té doby jste si toho nikdy nevšimli. Já často díky písničkám poznám sebe samu. Nějakou část, o které jsem třeba do té chvíle netušila. Občas pochopím, občas ne... Hudba je pro mě strašně, strašně moc. Dává mi rady, uklidnění, útěchu, radost i smutek. Slzy, nenávist i lásku. Vzpomínky...
Ale o tom tenhle článek není, je právě o jedné, určité písní. O That green gentleman. Ten název jsem zpočátku nepochopila a dosud nevím, jestli ho chápu správně, ale na tom ani tolik nezáleží (jestli správně, či chybně). Hlavní je to, co jsem poprvé cítila, když jsem tuhle písničku uslyšela.
Často se mi stává, že u některých písniček začnu ječet radostí, náhlým štěstím a směju se, přestože jsem předtím byla smutná. U téhle písničky to bylo jiné. Chvíle, kdy jsem šťastná jsou také střídány chvílemi smutku. Jednou z nich byla chvíle, kdy jsem tu písničku uslyšela poprvé - včera...
Byla jsem u kamarádky a okolo mě spoustu lidí. Všimla jsem si, že byl zapnutý počítač a na youtube hrála tahle písnička. Sedla jsem si tedy a hluk okolo mě najednou ustal. Zní to nereálně, jako takové ty fráze z knih, filmů a podobně, jenže tohle bylo... opravdové. Neslyšela jsem vůbec nic jiného, než tóny a hlas písně. Nic...
Ponořila mě do sebe a já se rozbrečela. Netuším proč. Krk se mi stáhl a břicho mě začalo bolet. Zvedl se mi žaludek a já dokázala jenom brečet. Ta písnička ve mě vyvolala strašně moc, co dosud žádná jiná. Byla to vnitřní bolest, slzy, zklamání a další z mnoha pochopení sebe samé. Měla jsem pocit, jako by zpívala o mé rodině. O tom, jak si vážit toho, co zatím mám... jako bych o to měla přijít... jako by snášela melodie té písně moje poztracené city zpět dovnitř mé osoby, do mého srdce. Ano, vážně, cítila jsem tu hudbu až v srdci. Jako by psala temným perem uvnitř mě a zanechávala krvavé stopy mého zraněného srdce. Krvácela jsem, v budoucnosti...
Nechápu ten pocit, zatím jsem se s ničím podobným nesetkala. Nikdy. A ačkoliv to bylo něco otřesného, bolestivého a pro mě nepochopitelného, jsem strašně ráda, že se to stalo. Mám pocit, jako by to bylo nějaké varování. Jako předzvěst nějaké hrozby, ke které se schyluje... ale já neucítila strach. Cítila jsem lásku a vděk. Za to, co mám. Dokud mohu...
Dívejte se na ta slova... možná pochopíte to, co já, možná ne. Možná v tom neuvidíte nic jiného, než jen pár slabik poskládaných na sebe, nenajdete smysl. Ale já pochopila... hodně jsem díky tomu pochopila...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Orion Orion | Web | 25. ledna 2009 v 1:25 | Reagovat

Znám to.Znám to až moc dobře.. Víš, hudba je něco dokonalýho , kouzelnýho.Bez ní by nebylo nic tak krásný.Dokáže uchovat tolik okamžiků a tolik vytvořit. Teď ti toho víc neřeknu , protože moje špatná nálada a písničky jí podporující toho udělaly dost..

2 Verru Verru | Web | 25. ledna 2009 v 14:42 | Reagovat

Taky se mi něco podobného občas stane. Jenom spíš je to tehdy, když mám špatnou náladu a vím o tom. Začne hrát v rádiu krásná písnička, srdce se mi sevře a slzy tečou...Ale dokázala jsi skvěle popsat ty pocity...

3 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 25. ledna 2009 v 15:51 | Reagovat

No já jsem ještě tuhle písničku nikdy neslyšela...

Jinak obvykle u písniček si připadám jako bych je neposlouchala, ale někdy zase slyším jenom je... třeba je v pokoji puštěný rádio, tam běží nějaká písnička, někdo tam mluví, ale já ten hlas neslyším, slyším jenom písničku...

Nebo poslouchám písničku a přemýšlím o něčem, písnička skončí a já si na ní vůbec nepamatuju a ani si nepamatuju, o čem jsem přemýšlela...

4 Verru Verru | Web | 25. ledna 2009 v 16:20 | Reagovat

Docela ráda cestuji. Ale nějak chybí peníze. Ale byla jsem v Italii, Francii, Egyptě, Chorvatsku, Slovensku(ale to jen když jsem byla malá). Ale v budoucnu se určitě chystám procestovat celej svět..:-d

5 Pavůů Pavůů | Web | 25. ledna 2009 v 19:13 | Reagovat

Pěkně napsané ... I když to asi není to pravé co bych na to měla říct.. Tady o to totiž nejde. Já vím, ale stejně jsem to napsala, protože se mi líbí, jak vyjadřuješ svoje pocity. Ne jen holými větami, ale opravdu procítěně ... Ráda bych pochopila význam té písničky, ale jaksi se mi to nedaří překládat ... A možná taky právě proto na mě ta píseň nepůsobí smutně, ale vesele ... Nebo tak ... Zvláštně. Jakoby ironicky? Nevím. Ale možná, kdybych znala překlad změnila bych názor ... Ale ta písnička je moc hezká ... :-)

Někdy když poslouchám nějakou písničku, připadám si jako ve filmu: Jak někdo jde, a u toho hraje ta píseň, nebo když někam jede v autě. Je to divný, a teď prostě nedokážu popsat svoje pocity ... Měj se Jenn, pa ;-)

6 Hannah Dream Hannah Dream | Web | 26. ledna 2009 v 16:30 | Reagovat

sLYŠÍM PRVNĚ...písnička je moocky hezká.Líbí se mi jak vyjadřuješ pocity..fakt nádhera...JEN TAK DÁL

7 Kiqi Kiqi | Web | 26. ledna 2009 v 19:04 | Reagovat

Zajímavá...ne přesně můj styl :D

Jinak japak se máme? :)

8 Kiqi Kiqi | Web | 26. ledna 2009 v 19:19 | Reagovat

eboj se...tento design bylk je přechodný, jelikož je te´d snadno k dostání a  mě se nechtělo nic dělat...ale už mám dodělaný vlastní... jen upravím menu a hned ho tam dám ;)

9 Ley a Ner Ley a Ner | Web | 27. ledna 2009 v 15:59 | Reagovat

Zveme Vás k účasti na pisatelské soutěži. Pokud je psaní Vaší zálibou, přihlašte se a pište, soutěžte. Rády Vás u nás uvidíme. Další podrobnosti na naší stránce (viz. WEB.) Těšíme se na Vaši účast. Ley a Ner.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.