Jednoho dne vzlétneš

31. ledna 2009 v 12:54 | Jenn |  Myšlenkové pochody
Je to trocha víc bezesmyslu, nejspíš... Ani sama nevím, jestli píšu to, co si myslím. Nevím...
Podobný článek jsem už vytvořila: TADY můžete mrknout.
Čtěte?
Nemusíte, ale můžete...


Vítr vane tiše, jako by snad dýchal naposledy. Znal všechny ty kouty. Všechny barvy světa...



Sen. Touha a bolest z nenaplnění. Jak moc toužila po křídlech, jak moc toužila odlétnout do dály, pryč od těch okolo ní. Neutíkala před problémy, utíkala za životem, jež jí unikal mezi prsty. To, co zažívala zde, nebyl její život. Ne ten ideální. Nikdy nemohl být, život není prosycen splněnými sny...
Nevzdávala se. Odteď už ne tak lehce.
Matný stín padal před její nohy. Větší, neviditelnější, než ostatních lidí. Zdál si jiný, nepovedená kopie skutečného obrazu.

Odlišná ve světě obyčejných? Ne. Pouze odlišná...

Tlukot srdce sílil. Lehké, vzdušné obláčky čechraly její vlasy a náhle odešly. Opustily ji, odcestovaly tam, kam ona nemohla. Prozatím ne. Pozvedla ruce a dívala se z útesu dolů, do temných, zpěněných hlubin moře. Jeho vlny divoce útočily na nedobytné skaliska a s hlukem se tříštily. Jako by měly vztek, že nemohou, co chtějí. Stejně jako ona.

Tíha těla zmizela. To všechno se zdálo nepodstatné. Ruce, hlava, nohy... tělo. Stačí jen poslouchat. Nic víc...

Cítila hrozbu z úst modři pod sebou. Cítila vtíravost, která jí nabádala zkoušet. Třeba její tělo zmizí? Třeba vzlétne...
Ne. Ještě pár kroků musí učinit, než bude moci vzlétnout, jen pár... ale přeci. Některé ano.
Obrátila se zády k moři a rozeběhla se po prašné cestě pryč. Utíkala a v srdci měla prudkou nenávist ke svému tělu. Moc toužila. Až nepřípustně moc. Půjde dál, dokud nedojde nakonec. Protože věděla, že smrt nenadejde. Ne v jejím případě. Nezemře dnes, ne tady, zemře teprve ve chvíli, kdy zahynou její sny, její víra...

Naivita se netrestá. Nikdy. Utvořit si lepší svět vadí? Je to snad větší zlo než vražda? Skutečně? Tak proč se tedy občas tak moc trestá? Proč se občas trestá opovržením, nenávistí a samotou? Tento svět je spravedlivý, ale lidé na něm ne.

Jednoho dne přeci vzletí... Jako ostatní. Odlétne na křídlech světa. Jen on daruje veškeré sny. Jen on...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 31. ledna 2009 v 14:26 | Reagovat

Jé, je to moc pěkný :) nutí to člověka přemýšlet o tom :)

2 Pavůů Pavůů | Web | 31. ledna 2009 v 14:43 | Reagovat

Jenn. je to napsané tak ... Prostě dobře ... Nerozumím tomu, alespoň něčemu ne, ale obdivuji tvůj styl psaní. Vyjadřuješ pocity a to, co chceš napsat tak moudrými slovy, ta stylistika ! Prostě jsi dobrá ... ;-) Klobouk dolů ;-)

3 angel angel | Web | 31. ledna 2009 v 14:49 | Reagovat

je to oprvadu nádherně napsané.....líbí se mi styl jakým píšeš...já prostě nikdy se nenaučím napsat svoje pocity a touhy nějak takhle....:) krása

4 Pavůů Pavůů | Web | 31. ledna 2009 v 14:53 | Reagovat

Jenn, měla bych dotaz? Prosimtě, jak děláš layouty? :-) Já prostě vůbec nevim jak na to ... Jak dáváš ty obrázky do sebe a jak děláš třeba tu vlnku pod nima? To de absolutně mimo mě ...

5 Kiqi Kiqi | Web | 31. ledna 2009 v 16:11 | Reagovat

krásně napsané ;)

Zas eten tvůj záhadný styl... ten máš jen ty..osobitý, originální a krásný

Moc dobře se mi to čtě ;)

6 Ner Ner | 31. ledna 2009 v 16:41 | Reagovat

Popravdě....ani jsem moc nepochopila, o co v tom šlo. Hlavně na mě útočily ty pocity, ty emoce, uplně...jsem na moment nevědla kde jsem a čí... prostě jsem...přemýšelala hrozně usilovně nad tím, kam patřím...

Své sny ...jo, kdo by si je nechtěl splnit...a já si je splním, určitě ano...i kdybych měla jít přes mrtvoly... Já to dokážu, s Bathamanem po ruce klidně i poletím=D... A ty taky...jednou jo;) =D

7 mardom mardom | Web | 31. ledna 2009 v 22:17 | Reagovat

Je to hezké, nutí to k zamyšlení. Člověk časem pochopí, že sny má ve své hlavě a jejich splnění je jen na něm.

8 Ley Ley | 1. února 2009 v 13:20 | Reagovat

O něčem podobném jsme se jednou bavily... :)

Bylo to skvěle napsané.. Místy jsem měla pocit, že to vypráví někdo, koho znám až moc dobře..

Sny.. Lepší svět a odlišnosti.. V tomhle jsme si taky podobné.. Přeste, že žiju zde, vím, že patřím někam úplně jinam.  Jsem odlišná, a připadám si, že mě většinou snad nikdo nechápe.. Že domov mám někde úplně jinde než zde..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.