2. Hlasy v hlavě

21. ledna 2009 v 10:00 | Jenn |  Střepy přinášejí štěstí

Mákla jsem a kapitolka je na světě. Stále se nemůžu ještě moc rozepsat, takže je vcelku nudná, ale už by to mělo brzo přijít - něco záživnějšího:)) Jinak, nečekala jsem, že bude někdo příliš mé kecy číst, tím pádem komentovat, ale přiznám se, že jen 2 komenty jsem nečekala.. :)) Přemýšlím, jestli je to vážně tak hrozné..?
No nic, znovu vás prosím o komenty..




Třes jí nedovoloval racionálně přemýšlet. Snažila se uklidnit, ale tělo jako by povely vůbec nebralo na vědomí. Měla strach.
Čekala těsně za dveřmi do Velké síně a pozorovala proudící davy, které se hladově hrnuly na oběd a vzrušeně mezi sebou diskutovaly. Nebyla si jistá, jestli Draco její pohled pochopil. Mohla jen doufat.
Naštěstí zjevně ano, protože se po několika vteřinách - které se však zdály vystrašené Hermioně jako celé hodiny - vynořil z davu na druhé straně místnosti a zmateně se rozhlížel.
Hledal ji.
Trvalo jen chvilku, než se jejich oči setkaly. Oba rázem uhnuly. Draco k ní nejistě zamířil, ve tváři zmatený výraz.
,,Zjistila jsi něco?'' vyhrkl okamžitě, jakmile byl jen kus od ní.
,,Pssst!'' zašeptala Hermiona vystrašeně a přitiskla si ukazováček na rty. ,,Tady ne.'' S těmi slovy se vydala chodbou pryč. Stále se třásla. Draco ji poslušně následoval. Byl příliš zmatený na to, aby se zmohl na odpor.
Kráčeli spěšně a mlčky. Poprvé za celých pět let si ji lépe prohlédl. Byla štíhlá a měla velmi krásné ruce, kterými teď zběsile máchala, protože se snažila uklidnit. Její rozzuřený obličej pobledl a tím víc se její rysy zvýraznily. Překvapila ho její krása, které si dosud nevšiml…
Nabručeně zavrtěl hlavou a nadával sám sobě za nechutné a nejspíš i… nepřípustné myšlenky. Jako by na něj snad někdy ona mohla mít. Šmejdka...
Konečně dorazili na místo. Hermiona nervózně prohlédla chodbu, aby se přesvědčila, zda jsou sami, a potom tiše zmizela v potemnělé, tiché třídě. Zamířila k jedné z osamělých lavic blízko okna.
Slunce zrovna vylouplo své pozlacené tělo zpoza příkrovu táhlých mraků a vesele svými hřejivými paprsky laskalo Hermioninu tvář. Náhlý příval světla ji oslepil, a tak si zastínila oči předloktím.

***
Znovu se podivil nad její krásou. Jak hřejivé paprsky pozdního podzimu dopadaly na její tvář, v očích jí zajiskřilo a Draco se neubránil úsměvu - vypadala náhle tak bojovně, tak silně a mocně... Na okamžik zaváhal, jestli je skutečně z krve mudlů.
Nech toho! Byl rozzuřený sám sebou, svými myšlenkami. Nechápal, kde se v něm tyhle pocity berou. Ona byla…
V tom momentě se zarazil. Co vlastně byla? Co byla… pro něj? Odpověď ,Nic' byla lživá a on to věděl. Něco ano, ale co?
***

Jakmile mraky opět zakryly nejjiskřivější část slunce, svěsila ruce podél těla a stočila pohled směrem k Dracovi. Zarazila se. Zkoumal ji zvláštním, nečitelným pohledem, který nedokázala dešifrovat.
,,Tak tedy,'' odkašlala si rozhozená jeho zkoumavým pohledem. Nejspíš si neuvědomoval, že se na něj dívá. Nebo ano? ,,Musíme něco vymyslet. S tímhle jsem vážně nepočítala. Doufala jsem, že jim to bude trvat nejmíň dva dny, při nejhorším den, než to zjistí,'' mluvila nervózně. Stále si nedokázala zvyknout na to, že se baví s odvěkým nepřítelem jednoho ze svých nejlepších přátel.
Draco zavrtěl hlavou a nechápavě na ni zíral. ,,Co-cože?'' vykoktal zmateně.
,,Oni to ví, D-d-draco,'' dělalo jí značné problémy vyslovit to jméno. ,,Doufala jsem, že to nezjistí tak rychle, ale… zjistili. Musíme urychleně něco vymyslet a ukrýt rám se střepy na lepší místo, než je najdou a zabaví.''
Zatvářil se šokovaně. ,,Ví to?! Jakto? Kdy to zjistili?''
,,Dneska hned po první hodině... Narazil na ně nejspíš Filch nebo někdo z žáků, nevím. Musíme je přemístit, nenapadá tě kam?'' pohlédla mu do očí. Znovu okamžitě odloudil svůj pohled jinam.
,,Jedině do Komnaty nejvyšší potřeby, nic jiného mě nenapadá…'' pokrčil rameny Draco.
,,Tak dobře, ale musíme si pospíšit dokud jsou všichni na obědě. Nikdo nás nesmí vidět,'' řekla a na tváři jí vyvstal nový, zaujatý výraz. ,,Jdeme,'' rozhodla rázně a obrátila se k odchodu.
***

Chodby se zdály prázdné, a tak mohli Draco s Hermionou nepozorovaně dojít až na to osudné místo. Jakmile tam dorazili, Hermionu znovu překvapil prudký třes a strach. Nedokázala ovládat své tělo a z toho byla ještě vylekanější.

Draco, následující svou ,kamarádku' vyděšeně vykulil oči. ,,Děje se něco?'' Předběhl ji a chytl za ramena. Jednou rukou jí pozvedl bradu, aby jí viděl do tváře. Tentokrát se přemohl a neuhnul pohledem.
,,Já… já nevím,'' zamumlala tichým hlasem Hermiona. ,,Mám pocit, že se něco stalo…''
,,To jako nějaký vidění, nebo co?'' zasmál se Draco a ruce, jež mu předtím instinktivně vyletěly, svěsil.
Hermiona se zamračila. Uraženě stiskla rty a nepromluvila. Trhané otřesy ji však neopouštěly.
Po chvíli trapného mlčení znovu promluvila strohým tónem: ,,Není to vidění, jen pocit. A teď pojď, rychle!''
Než stačil znovu něco namítnout a vyvolat tím hádku, Hermiona mu zmizela za rohem chodby, kam ukryli rozbité zrcadlo. Zatočil tedy a poplašeně vyjekl, když do ní vrazil.
,,Minule ti to nestačilo?'' zasyčela nakvašeně Hermiona, sbíraje se ze země.
,,Promiň,'' odvětil Draco stejným tónem. Jeho pohled však Hermionu opět zmátl. Stále se měnil - nejprve byl chladný, po chvilce jej vystřídal pronikavý, zkoumavý, možná i… hodnotící, a teď na ni pohlížel tak… jemně, jako by se o ní skutečně bál. To se mu nepodobalo.
Třeba je jiný, než si myslím. Třeba ten chlad, odstup a zlost je jen maskou, kterou nasazuje, aby zachoval svůj pud sebezáchovy, aby se chránil před ostatními, přemýšlela v duchu. Potřásla hlavou a přemýšlela, jak může být tak naivní. Je jasné, že se nezměnil během jednoho dne. Celých pět let jí nazýval mudlovská šmejdko, Harrymu i Ronovi působil samé potíže… jistě, že se nezměnil! Jako by to nebylo jedno…

***

Znovu se zamyslel nad tím, co právě dělá. Bylo nepřípustné, aby se na ni takhle díval, aby o ni měl… strach? Vážně měl? Nevěděl a bál se, že tuší. Slyšel uvnitř ve své hlavě hlasy. První, který mu to všechno vymlouval a druhý, který ho podporoval.

Zbláznil ses? Jak můžeš přemýšlet vůbec nad tím, že té šmejdce věnuješ pohled! Vždyť je to odporné! křičel ten první Dracovým chladným a přísným hlasem.
Cha! Ale z jakého důvodu je to odporné? Proč by mělo být? Je stejná jako ty, Draco, a pokud ti jde o čistou krev, pochybuju, že z té její bude vytékat benzín nebo nějakej jinej sajrajt, oponoval druhý Dracův hlas usměvavým a klidným hlasem.
Kdo se tu baví o benzínu? Zachechtal se druhý. Ona k tobě nepatří, tak je to dané! Co by na tohle řekl tvůj otec, Draco?! Jen pomysli, jak by zareagoval ubohý Lucius a tvá matka, Narcissa… Copak tobě na tvých rodičích nezáleží? Vydíral ho ten první vlezle.
Řekněme, že nepatřila. Co není, může být. Záleží jen na tobě, Draco, jen na tvé volbě. Ne na rozhodnutí tvých rodičů!
Rodiče jsou základ! Křičel ten první rozzuřeně.
Ty určuješ svůj život Draco, ne oni, klidně dodal druhý.
Ne, Draco! Bez nich bys nebyl nic!
Potom přestal poslouchat svou hlavu. On skutečně nebyl nic. Všechno to, jak se choval, jak vypadal, zařídili jeho rodiče. Řídili mu život a on se jim nikdy nepostavil, možná už byl čas… možná právě teď a tady změní svůj život.

***

Chvíli jí pohlížel do očí, ale nakonec znovu uhnul. Tentokrát se však usmíval. Přemítala, proč vždycky stočí svůj pohled jinam. Bojí se snad? Byla to dost směšná představa.
Jenže už byli na místě a čas utíkal. Trapné ticho a nic nedělání jim moc nepomáhalo, a tak je Hermiona prolomila pomalým otevřením dveří, které pronikavě zavrzaly. Vyděšeně zalapala po dechu; v přístěnku na zničená košťata nezůstaly žádné známky po rozbitém zrcadle. Byl prázdný.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adel Adel | Web | 21. ledna 2009 v 12:59 | Reagovat

mooooc hezká povídka, doslova ji hltám:D a moc se těším na další pokráčko:)

2 Kris Kris | Web | 21. ledna 2009 v 14:21 | Reagovat

Oujé, tak,... kam se sakra poděly ty střepy? Hmmm? No, uvidíme. Náhodou mě se to líbí. Je to prostě, skvělé.

Jsem zvědavá co z toho vykřešeš a ty komenty. No, nepotěší to a naštve. To já znám.

Možná, no, lidi jsou lenošní. Nebo prostě nemají čas (to určitě) nebo náladu (hmm) něco psát, jako komenty. No, některým by totiž upadly ty malinké prstíčky.

Těším se na pokráčko. PS: Doufám, že se neopakuji, nečtu to po sobe. Komentář.

3 Ner Ner | 21. ledna 2009 v 17:42 | Reagovat

Úžasný, paní budoucí spisovatelko:) Moc se ti kapitola povedla, i ta předešlá:) Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, jen...poznámka...přijde mi, že jde všechno až příliš rychle...:) Ale jinak perfektní, nevím, co vykutíš dál :)

4 Jenn - admin Jenn - admin | 21. ledna 2009 v 18:58 | Reagovat

Děkuji všem za komentáře, moc si jich cením, že se vůbec obtěžujete, když ostatní ne. :)

Ner >> Děkuji, paní budoucí spisovatelko:P A máš pravdu, taky jsem se nad tím zamýšlela, že je to nejspíš moc uspěchané... ale nevěděla jsem, jak jinak to tam zakomponovat. Snad to během kapitol nějak... zpomalím.xDD

5 Hope Hope | Web | 21. ledna 2009 v 19:46 | Reagovat

oou...hádám, že to bude průšvih...nebo teda možná ne, ale oni asi nebudou zrovna nejklidnější, co? docela jsem se pobavila u té "hádky" jeho dvou hlasů =oD bylo vážně moc hezké a těším se na další :o)

6 Naiad Naiad | Web | 21. ledna 2009 v 20:20 | Reagovat

Dlouho jsem nečetla nic o páru Hermiona/Draco a jsem hrozně ráda, že když už jsem začala tohle číst, že to byla tahle povídka, protože tenhle nápad se mi hrozně líbí, i když mám tak trochu pocit, že to jde rychle, ale ty jsi autor, tak proč by to mělo být tak, jak chci já? :-)

Moc se mi líbí, jak je Hermiona nervózní, ale kdo by nebyl, že? Mně se prostě líbí, jak to popisuješ... Moc se těším na další kapitolu, protože je to docela napínavý, fakt totiž nevím, kam se mohly podít ty střepy :-)

7 Naiad Naiad | Web | 21. ledna 2009 v 20:23 | Reagovat

jo a zapomněla jsem s tím spřátelením, ráda se spřátelím :-)

8 angel angel | Web | 22. ledna 2009 v 15:03 | Reagovat

je to vážně dobrý....vážně.....tak šup šup dáááál

9 Orion Orion | Web | 23. ledna 2009 v 11:11 | Reagovat

Vyvíjí se to jinak než jsem myslela...

Víš, mrzí mě , že máš málo komentářů u té první.Protože byla úžasná.Věř mi, popravdě jsem si ji zamilovala víc než tuhle.

Ale.

Tahle je taky úžasná.Uchvacující závěr, navíc z Hermiony děláš trochu někoho jiného...doufám , že se to nezmění a nezklouzneš ke stereotypu. :) držím ti palce.

10 Theresa Theresa | 23. ledna 2009 v 16:45 | Reagovat

Pekne. To bude pekny prusvih. Ten kdo ty strepy nasel, tam urcite bude cekat. A kdo to bude se uvidi. :-D Tesim se na dalsi kapitolu.

11 ValliSnow ValliSnow | Web | 24. října 2009 v 21:20 | Reagovat

moc pěkná povídka, bude pokračování?=) prosím

12 Kallia Kallia | Web | 13. února 2010 v 22:24 | Reagovat

Mrtě mrtě mrtěěě... kam se to krucinál podělo? střepy dostaly nožičky.. :D

13 market market | 6. prosince 2011 v 21:33 | Reagovat

čauky těším se na další pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.