1. Vina

19. ledna 2009 v 19:37 | Jenn |  Střepy přinášejí štěstí

Bylo mi už hloupé sem nepřidávat žádné kapitoly, když je tento blog založený hlavně kvůli nim. A tak, jelikož jsem nemocná, jsem se rozhodla konečně sepsat něco i pro vás.
Přináším vám 1. kapitolu k téhle povídce, k níž jsem prolog zveřejnila někdy v srpnu, takže už doba celkem.xD Doufám, že se bude líbit, ikdyž moc dlouhá není. :)

Prosím o komenty.


Ležela na pohodlném lehátku pro nemocné a pozorovala temné závěsy, jenž bránily sluníčku proniknout do komnat. Během té doby, co madam Pomfreyová obíhala ostatní, skutečně nemocné studenty, Hermiona přemýšlela.
Byla si až příliš vědoma problémů, které nastaly. Nad slunce jasné vyloučení, které by jí i Dracovi hrozilo…
Dumala nad tím, jak dlouho asi bude trvat, než si někdo všimne zmizení zrcadla. Den? Dva dny? Nebo třeba jen… hodinu? Při tom pomyšlení se jí sevřelo hrdlo. Náhlý tlak v očích téměř nešel potlačit, ale nakonec jen zoufale, úzce vydechla a nedovolila slzám proniknout na své tváře.
Ať přemýšlela sebevíc, nedokázala přesně určit, kdy na to některý z učitelů - ba možná i žáků - může přijít. Jediné co pochopila, byla skutečnost, že čím déle jim to bude trvat, tím lépe pro ni. A pro Malfoye…
Další otázka se jí vlezle tlačila do mysli - jak dlouhou dobu jim zabere pátrání po viníkovi? Netroufala si ani hádat. Netušila jakým způsobem by Brumbál pátral. Veritasérem? Ne, tím rozhodně ne. Musel by vyslechnout nejprve celou školu - takové oběti by Snape se svými lektvary nepodstoupil. Navíc by řiditel školy nikdy nepřipustil, aby se jednalo se žáky jeho školy takovým způsobem. Téměř bezprávním.
,,Tak copak to s vámi máme, slečno Grangerová?'' zaslechla nad sebou příjemný hlas postarší zdravotnice.
Prudce stočila pohled od ztemnělých okenic a pohlédla jí do usměvavé, vrásčité tváře. ,,Ach madam Pomfreyová,'' povzdechla si předstíraně, ,,mířila jsem na hodinu a najednou se mi zatočila hlava a já spadla na zem. Nejspíš jsem omdlela.''
Zdravotnice se zamračila a nesouhlasně zavrtěla hlavou. ,,Málo jste spala, zlatíčko? Nebo málo jedla. Musíte na sebe dbát,'' kárala Hermionu.
Přitakala a usmála se na madam Pomfreyovou. ,,Jistě, ale už je to mnohem lepší. Doufám, že budu moci brzo odejít, nerada bych zameškala moc hodin.'' Zdravotnice si ji podezíravě přeměřila pohledem; nebylo běžné, že žáci ochotně opouštěli ošetřovnu, aby se mohli učit. ,,To víte, NKÚ se blíží a já mám nervy nadranc,'' dodala rychle Hermiona a zoufale si povzdechla.
To madam Pomfreyovou očividně uspokojilo. Na víc se neptala. Sebrala léky ležící na sousedním stolku a otočila se k odchodu.
,,Donesu vám nějaké pití a pořádně se prospěte. Myslím, že do oběda můžete odejít,'' dodala znovu tím známým, laskavým hlasem a poté zmizela za dlouhou plentou, za níž se nacházela její kancelář.

˙***


,,Kde jsi dneska celý den byla?'' vytrhl ze zamyšlení Hermionu Ronův hlas.
,,Taky tě zdravím,'' kysele se usmála. ,,Na ošetřovně.''
,,Na ošetřovně? Co jsi tam dělala?'' přidal se přicházející Harry.


Oba se posadili z každé strany vedle Hermiony na dlouhé lavice u stolu a hladově se vrhli na jídlo. Ron však z Hermiony nespustil oči.
Nervózně pohodila vlasy a zírala na poloprázdný talíř před sebou. ,,Nebylo mi dobře,'' zalhala. ,,Když jsem šla na kouzelné formule, zamotala se mi hlava a upadla jsem.''
Kamarádi na ni vrhli nedůvěřivý pohled.
,,To se ti nikdy nestalo,'' řekl Ron.
,,Já vím.''
,,Tak proč dneska?''
,,Jak to mám vědět, Ronalde? Jednou se něco musí stát poprvé, nemyslíš?'' vyjela podrážděně. Jeho pohled ji znervózňoval. Bála se, aby něco z její tváře nevyčetl. Nebyla totiž zrovna dobrá herečka…
,,No ale stejně… proč zrovna dneska? Přišla si o docela slušnou scénku,'' zasmál se při té vzpomínce.
,,To není zrovna vtipný, Rone,'' ozval se Harry vážným tónem.
Hermiona rozrušeně pohodila hlavou. ,,Nevím, proč zrovna dneska. Harry má pravdu. Není moc vtipný, že jsem omdlela. Mohl jsi říct aspoň něco jako: ,Nestalo se ti nic?', a nechat to být.''
Harry se vpravo vedle ní zkroutil a zavrtěl hlavou. ,,Tak jsem to… nemyslel, Hermiono. Myslel jsem tím, že ta scénka - jak to nazval Ron - není moc vtipná.''
,,Aha,'' vypadlo z Hermiony zaraženě. ,,A co se tedy stalo?'' V duchu úpěnlivě doufala, že to není to, co si myslí…
Prosím, prosím, prosííím, modlila se zoufale.
Ron na ní stočil pohled od svého naloženého talíře a s plnou pusou začal: ,,Nejdřív přišel Malfoy o dvacet minut pozděj na hodinu - Kratiknot měl zrovna nějakou špatnou, tak to chudáááček,'' - protáhl Ron ironicky slovo - ,,trochu schytal. Musel nechat svůj prst změnit v okurku,'' zachechtal se Ron, jakmile spolkl sousto, a otočil se ke stolu zmijozelských.
,,Jo, to vtipný bylo,'' přitakal se smíchem Harry.
Hermiona se zasmála falešným hlasem, ale kluci to nejspíš nezpozorovali. Neuniklo jí slovíčko nejdřív, které Ron předtím použil.
Takže to není všechno, co se dneska stalo, pomyslela si nervózně.
Harry se poškrábal v rozježených vlasech. ,,Ale to druhý… to už tak směšný nebylo.''
Vystrašeně polkla a poslouchala dál.
,,Když jsme mířili na druhou hodinu, procházeli jsme čtvrtým patrem okolo obrazu Barnabáše,'' ujal se slova Ron. ,,Utvořil se tam docela početnej hlouček, tak jsme s Harrym a Nevillem zamířili k nim. Pamatuješ si na to zrcadlo času, který Brumbál nedávno našel?'' otočil se na Hermionu.
Strach jí nedovoloval promluvit a tak jenom němě přikývla.
,,No tak právě ten byl podnětem všeho rozruchu. Představ si, že nějakej moula ho asi roztřískal!'' zasmál se Ron. ,,Teda ono se nic z toho zrcadla nenašlo, tak je celkem jasný, že ho někdo rozbil.''
,,Kdybys viděla Brumbála, když dorazil na místo…'' ozval se Harry tichým hlasem.
,,Jo, to jo. Takhle rozčileného jsem ho nejspíš ještě neviděl. Myslím, že až toho chudáka, co to způsobil chytnou, moc z něj nezbude,'' zachechtal se zlomyslně Ron.
Celou tu dobu, co Harry s Ronem vyprávěli svůj zážitek, se Hermiona neodvážila zvednout pohled od svého obědu. Cítila na zátylku studivé kapičky potu, jež jí stékaly po páteři.
Přeběhl jí mráz po zádech a tiše polkla.
Harry, který si všiml její reakce - lépe řečeno nereakce -, se posadil obkročmo na lavici a snažil se jí skrze hustou hřívu vlasů pohlédnout do očí. ,,Co je s tebou, Hermiono?''
Ignorovala jeho otázku. Po chvilce mlčení se jí vydralo z hrdla: ,,Takže… takže nikoho nechytli?''
,,Ne,'' zamumlal Harry, znervózněný chováním své kamarádky.
,,Ale je vážně škoda, že si o to přišla,'' znovu se uchechtl Ron. Nejspíš si Hermionina chování nevšiml. ,,Brumbálův vztek a výraz Filchova obličeje… chuťovka ti povídám.''
Nevšímala si ho. Duchem již dávno pryč přitakala a vyhrkla: ,,Musím jít. Uvidíme se později.''
Prohnala se kolem zmijozelského stolu a věnovala jen kratičký pohled plný zoufalství jedinému člověku, sedícímu u jejich stolu. Překvapené obličeje svých kamarádů nechala daleko za sebou a v ozvěně zvonivých kroků se ztratila v přicházejícím davu studentů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 19. ledna 2009 v 20:30 | Reagovat

to jsem tedy zvědavá, jak to bude dál...nějak nevím, co k tomu napsat...snad jen, že se mi to hrozně líbí a těším se na další :o)

2 Kris Kris | Web | 20. ledna 2009 v 9:09 | Reagovat

Jsem moc ráda, že s touto povídkou pokračuješ. TEn prolog mě totiž zaujal. Sice je to už dost dlouho, co jsem jej četla, ale tahle první kapitolka mi to osvěžila. Doufám, že pokračovat budeš i nadále. I když, sama vím, doufat můžu. Záleží jen na tobě, jestli budeš chtít a jestli víš, o čem.

Ráda si počkám.

3 Mia Mia | 21. ledna 2009 v 8:39 | Reagovat

moc se ti to povedlo xD jinak bych chtěla požádat o další kapitolku, prosím, prosím...

4 Orion Orion | Web | 23. ledna 2009 v 10:57 | Reagovat

Jsem ohromená Jenn.Píšeš opravdu dokonale.S takovou lehkostí, reálně a s elánem...Cítila jsem se přesně jako Hermiona..a věř mi, když jí Popy oslovila, zalapala jsem nevěřícně po dechu.A takové reakce mám jen u hodně dobrých povídek. Prožívala jsem to.Ty rozhovory nebyly přeslazené a nenormální, což obdivuju, protože nereálně teď píše hrozně moc autorů. A když odcházela od toho stolu, bylo mi jí strašně líto.Jsem vysloveně natěšená na další kapitolu.

5 Livien Livien | Web | 23. ledna 2009 v 20:47 | Reagovat

Přidávám se, píšeš lehce, zajímavě a poutavě, ačkoli se mi takhle v pátek skoro samy zavírají oči, rozhodně nelituji toho, že jsem se pustila do čtení, ba naopak, právě to mě udrželo vzhůru o pár minut vzhůru. Myslím, že hned zítra si (konečně) přečtu tu další kapitolku....bravo, ještě jednou musím říct, moc moc pěkné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.