Prolog VZ

28. prosince 2008 v 14:49 | Jenn |  Vrácena vzpomínkami
Tak vám přináším polog...
Doufám, že se vám bude líbit, zatím se tam nic významného neděje:) Prosím, komentujte... jinak nebudu přidávat kapitolky. ;))
Jenn


,,Stále doufáš, že přijde?'' Vytrhl ji z myšlenek Andy, když viděl její toužebný pohled z okna.
Neodpověděla, sklopila oči na zem a přemáhavě zadržovala štiplavé slzy, jež se jí neúprosně tlačily do očí. Nechtěla, aby ji bratr takhle viděl. Ne po tolika letech bojů. Změnilo se mnohé, ale ona se nevzdá. Nenechá ho, aby se jí vysmál ještě víc…
,,Nepřijde,'' poznamenal po chvíli, když se nešťastně a mlčky vpíjela do své obuvi.
,,Já vím,'' přitakala a upřela svůj pohled znovu z okna, hledíc na temnou oblohu, posetou hvězdami. Měla jediné přání, jediné.
Hleděla, doufaje, vstříc nebi a uvědomovala si, že její sen se nemůže splnit…
Párty nabírala obrátek, avšak její oslavenkyně seděla v nejtišší místnůstce jejich velké vily - ve svém pokoji. Melodie sem doléhala z velké dálky, jako by věděla, že škvírami ve dveřích sem nemá proniknout.
Pokojík byl naposledy vymalován již dávno. Nachové stěny zdobily ornamenty různých barev. Dříve možná utvářely jedinečnou atmosféru, nicméně teď jakoby veškerý život z těchto stěn vyprchal. Bílé dřevěné dveře, tesané z toho nejdražšího dřeva, byly pevně přivřené a na kovové klice spočívala ruka blonďatého chlapce. Na vypracovaných snědých nohou měl dlouhou jizvu, jinak byl velice hezký.
Nevšímala si ho. Nevšímala si hudby, dunící pod jejich nohama, ani plakátů, z nichž na ni shlíželo několikero postav různého vzdělání, které je proslavilo.
Přemýšlela o celém průběhu, jak se to všechno jen mohlo stát? Vždyť uběhl pouhý půl rok a její život zmizel v jediném bolestivém okamžiku. Vlastně nejspíš byly dva; jeden překrásný a druhý mučivý…
,,Nejdeš dolů?'' Promluvil znovu Andy. ,,Neměla by ses tu takhle skrývat a utápět ve svých problémech, Marsy,'' s podivem se na něj otočila, neshledala totiž v jeho hlase ani špetku známé ironie. Takhle utěšujícím hlasem dosud svého bratra neslyšela mluvit.
,,Prosím tě, dej mi ještě chvíli, potřebuju čas. Jen pár minutek, potom budu dole coby dup,'' prosebně na něj pohlédla.
Andy přitakal a ještě než zavřel dveře, povzbudivě se na ni usmál. Vděčně kývla. Takhle svého bratra neznala, ale musela uznat, že je mu vděčná. Projížděla pohledem svůj pokoj, v němž pobývala tolik let. Ohlížela se zpět za tím bezstarostným mládím, kdy se trápila pouhými maličkostmi, pouze proto, aby se měla čím zabývat. Dětství jí uteklo mezi prsty.
Musela se usmát, když ve svých vzpomínkách spatřila dívenku, která nervózně poskakovala po pokoji těsně před začátkem školy. Hystericky vybírala ze svého objemného šatníku, co si zrovna vzít na sebe, aby se líbila.
Tak tomu již nebylo. Ani nemohlo. Už se nedokázala zabývat takovými maličkostmi po tom všech. Už to jednoduše nedokázala a bolestně si uvědomovala, že by dala cokoliv na světě za to, aby mohla…
,,Je to špatně,'' promluvila náhle do ticha pokoje ostře. ,,Já chci žít! Proč bych nemohla já, když jiní mohou?''
Moc dobře znala odpověď na svou otázku. Pohlédla vztekle na své nohy a divoce do nich uhodila pěstmi.
,,Proč to nikdo nechce pochopit? Proč?'' Třískla pěstí do malého nočního stolku natolik sešlého věkem, že se při otřesu otevřela jeho jediná zásuvka.
Zvědavě do ní nahlédla. Úžasem otevřela pusu a vytřeštěně hleděla na její obsah. Na jediný předmět, který skříňka střežila.
Jemně vzala malou ošuntělou knížečku do ruky a přejela láskyplně po jejím hřbetě. Otevřela ji na první stránce a očima kmitala po řádcích svého dávného deníku…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 28. prosince 2008 v 16:41 | Reagovat

Taaak, vrhla jsem se na čtení teď a musím říct,... Jak to sakra napsat? Hmmm,...?

Už vím.

Líbilo se mi to, moc mě zajímá o co tady půjde, co se všechno bude dít. Na co bude vzpomínat a co je to sakra za lidi.

Těším se na pokráčko a doufám, že budeš spokojená s tím kolik a jaké tu budou komentáře.

Přeji hodně štěstí a hodné a komentující čtenáře.

2 angel angel | Web | 28. prosince 2008 v 17:52 | Reagovat

Musím s usměvem konstatovat,že je to velmi zajímavé...Už se těším na další díl....Momentálně toho mám tolik rozečteného že doufám,že se mi to nebude plést do hromady...ale tole je opravdu velmi zajímavý začátek...nemužu se dočkat až se příběh rozvine....Ps: Spřátelím velmi ráda...co nevidět si tě přidám k sbéénkum...taky se mi líbí tvuj blog :)

3 Livien Livien | Web | 28. prosince 2008 v 18:39 | Reagovat

To je krásné, páni už aby tu byla další část. Já sama toho moc rozečteného nemám, krom svých knih, kapitolovky na internetu moc nečtu, ale do těchto řádků jsem se pustila a chybu jsem rozhodně neudělala .Je to krásné, těším se na další část. Je to smutné, ale život je sám o sobě smutný, proto je v tom ona krása...

Jééé už aby tu byla další část, moc moc se těším :)

4 Kolda Kolda | E-mail | Web | 28. prosince 2008 v 19:18 | Reagovat

Páni, to se mi líbí! Moc pěkný!

5 Orion Orion | Web | 28. prosince 2008 v 21:43 | Reagovat

Je to nádherné.Právě jsi mě donutila napsat si tuhle povídku na seznam těch, na které na internetu nesmím zapomenout:)

Nemůžu se dočkat dalšího dílu,.Moc jsi toho neprozradila, ale už kvůli tvému stylu psaní , jsem ztracená ...:)

6 Hope Hope | Web | 29. prosince 2008 v 0:17 | Reagovat

to je krásné...naprosto skvělé a já jsem děsně zvědavá na pokračování :o)

7 Mys Mys | Web | 29. prosince 2008 v 20:25 | Reagovat

Zajímavé... Uvidíme, co z toho vznikne. Jsem ráda, že hodláš psát dál:)

8 Pavůů Pavůů | Web | 1. ledna 2009 v 12:49 | Reagovat

No, budí to ve mně zvědavost ;-) Tak jen směle dál Jani ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.