Historie

3. prosince 2008 v 21:24 | Jenn
Upír, jinak také zván jako vampýr, je postava z dávných pověstí. Jistě jste již o nějakých alespoň vzdáleně slyšeli. Postava se živí krví svých obětí, převážně lidských. Vystupuje nejen v bájných příbězích, ale také hororech a fantasy a rozhodně není stavěna do správného světla. Je znakem záhrobí, smrti, povýšenosti, elgantnosti a nesmrtelnosti. Přirozeně také krve.


Vznik upíra:

V původní mytologii Slovanů, ale též Germánů se upírem stával člověk zemřelý nečistým způsobem, (sebevrah, popravený zločinec), či vůbec osoba nějak se vylučující se ze společnosti lidí, nebo skonavší nepřirozenou smrtí (čaroděj užívající černoou magii nebo oběť čaroděje). V dobách po přijetí křesťanství (kdy se navíc těla mrtvých přestala spalovat, nebo pohřbívat staletí ověřenými způsoby) se také začalo věřit, že se upírem může stát osoba pohřbená bez obřadů (např. nepokřtěné dítě), pokud byly obřady provedeny špatně, nebo osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích). Podle srbských tradic se upírem mohl stát i živý člověk s vrozenými předpoklady.

Vzhled:

Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít červené oči nebo kovové zuby. Nebo bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka). U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk, mohl být slepý nebo hluchý. U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně. Pokud byla upírem (potažmo upírkou) žena, vynikala nad jiné svou neobyčejnou krásou a výjimečností. Její tvář byla mrtvolně bledá,vlasy byly černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev a při pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme mohli vidět celou panenku. Pro okolní lid, byl neodhalený upír postavou záhadnou, ale díky svému "charismatu" a atraktivitě velmi vyhledávanou. Pověstné jsou upírovy silné sexuální tužby, které uspokojoval/a se smrtelnými lidmi. (viz Inkubus a Sukuba)

Vlastnosti:

Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice cítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou stranu ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti.
Životnost upíra je nesmrtelnost. Mohl shořet, ale jakmile se napil krve tak mu bylo lépe. Potřebuje lidskou krev, ne krev zvířat. Sice se jí mohl krmit, ale oslabovalo ho to. V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce.
Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí, mor.

Upíři v historii:

Jeden z nejstarších písemných popisů řádění upíra podává islandská Sága o Eriku Rudém ze 13. století, zachycující historii osídlování Grónska křesťanskými Vikingy (kolem roku 1000). Příběh epizody, která se odehrává během severské zimy, vypráví, jak po náhlé smrti jednoho neoblíbeného muže začnou podivně umírat i další členové jeho komunity (včetně Erikova syna Thorsteina, který osazenstvo odloučené usedlosti vedl). Někteří z mrtvých (i už pohřbených) pak se pak znovu objevují a snaží se setkat se svými blízkými, čímž jim také způsobují smrt. Potíže s (ne)mrtvými se vyřeší až exhumaci těl zemřelých a jejich opětovným uložením v blízkosti kostela a za doprovodu křesťanských ritzuálů - s výjimkou těla prvního zemřelého, který je jakožto upír spálen.
Další zmínky o upírech (respektive o pohanských zvyklostech) přináší staroruské křesťanské spisy z 11. až 13. století.
Nejznámější upír Drákula souvisí se skutečnou historickou osobností krutého knížete Vlada Tepese jen volně. Ze skutečných legend mají k vampirismu blíže ty o neméně známé slovenské hraběnce Alžbětě Báthoryové (1560 - 1614) alias Čachtické paní , dokonce je možné, že právě ona inspirovala Stokerova Draculu.
Roku 1725 v Rakousku-Uhersku zemřel Peter Plogojowitz. Následovala série náhlých úmrtí, která vedla k podezření z vampirismu. Peter byl exhumován, prozkoumán, bylo shledáno, že má příznaky vampirismu a poté mu bylo probodeno srdce kůlem a byl spálen. Případ byl poměrně dobře dokumentován, zpráva o něm byla překládána a šířena a byla následována dalšími případy. Hysterii ukončila Marie Terezie, když nechala svého osobního lékaře případy vyšetřit a po jeho závěru že upíři neexistují vydala zákon zakazující otevírání hrobů a zhanobování těl.


Text je zkopírovaný z wikipedie kromě uvodního odstavce. Ten je můj. Ostatní se mi nechtělo přetvořovat O:))..xD Dost z těch věcí mi přijde jako naprostá hovadina, které nevěřím, ale tak už to v minulosti vymysleli, no. :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gwizewyote gwizewyote | E-mail | Web | 16. června 2009 v 9:41 | Reagovat

HzROlJ  <a href="http://mbjmhjevxhxr.com/">mbjmhjevxhxr</a>, [url=http://lccllwneeusr.com/]lccllwneeusr[/url], [link=http://fzbstezyqftp.com/]fzbstezyqftp[/link], http://pmzohadgfyaa.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.