Memories

23. listopadu 2008 v 14:17 | Jenn |  Myšlenkové pochody
Týjo!! Tohle jsem našla na jednom dáááávném blogu. :) Mém dávném blogu. Přidala jsem tam jen asi 10 článků a jedním z nich bylo tohle... překvapilo mě, že jsem to napsala dřív. Teď by mě to asi neudivilo, ale... 14.1.2008... jsem tohle snad ani já psát nemohla...?? :))

Btw. nechala jsem to přesně tak jak to bylo, i s chybama, tak se nedivte... :)) Rozhodně bych to teď napsala naprosto jinak. Ale tak... podstatou tohoto článku je vlastně zachování... protože... I pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít... :'))

Je to tak dávno,tak dávno a přece jako by to bylo včera... Prý se stačí otočit,ale já se otočím a nic. Nevidím nic,než spousty lidí jež vypadají jako zubožní šimpanzi,kteří neví kam jít... Pozoruji ostatní jak se otáčí a oni vidí všechno,vidí jaké to je,ale nevidí,jaké to bylo... Už si nepamatují na to hezké,jen na to zlé a jejich srdce se rozpadají,není nikdo kdo by je utěšil... Mají i hezké vzpomínky,oni však zapomněli... Ale to já nikdy. Nikdy nezapomenu na to dobré co se stalo a i když už se to nikdy nevrátí,život jde dál a já získávám nové vzpomínky. Ukládají se mi do srdce a navždy tam zůstanou. Nesmí zmizet,protože potom bych zmizela já a důvod proč jsem žila... Vzpomínky jsou to o co se opřu když lidé nazývající se přátele odejdou a mě zanechají tady,samotnou... Opřu se protože vím,že všechno zas bude dobrý,že jednou už to dobrý bylo,tak proč ne zase? Záleží jen na mě a lidech,kterými se obklopím... A já to dokážu,zvednout se a nespadnout. Možná občas budu kulhat ,nebo dokonce padat,ale i když nikdo nebude okolo,já se postavím,protože mám vzpomínky. Ty dobré na povzbuzení a ty špatné na poučení,že už to takhle nikdy nedopadne... Lituji lidí,jenž zapomněli na to,jaké bylo jejich dětství,nebo jak se jmenoval jejich nejlepší přítel z dětství... Lituji všech,kteří si nevzpomenou na nic co bylo hezkého a tvrdí,že nic hezkého nebylo. Vždycky je krása okolo nás,ale lidé ho už nevidí,jsou moc zahledění do sebe a svých problémů,hledají si negativum na životě a věřte,že to dokáže každý...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máš mě rád*a?

:) odpověz :D 100% (89)

Komentáře

1 Lea Lea | 26. listopadu 2008 v 20:40 | Reagovat

Nemůžu udělat nic jiného než souhlasit.... SKvěle si o napsala ... Taky tvrdím, dbrý to bude vždycky, i protože i když to vypadá, že ž nad ebou bude zamračenou navždy, pokaždé se vynoří vánek nebo vichr, který ta mračna rozfouká...

2 Pav Pav | Web | 29. listopadu 2008 v 10:55 | Reagovat

Pěknej design, článek přečtu později ;-)

3 Livien Livien | 30. listopadu 2008 v 20:16 | Reagovat

Krásné...a pravdivé. Ať jsi to napsala kdykoli a z jakéhokoli důvodu právě v tuhle chvíli jen sedím, hloupě se dívám na monitor a ..stydím se, stydím se za sebe.

Tenhle tvůj článek mi během té kratičké chvíle, kdy jsem ho četla dal daleko více, než dlouhé měsíce mé zvláštní melancholie a prázdnoty.

Je to zvláštní. Poslední dobou (a ta poslední doba už trvá hezkých pár měsíců, ne-li i rok) žiji úplně jiný život, z aktivního človíčka se stal pasivní, přestal dělat věci dříve tak samozřejmé, přestal dělat to, co dříve bylo jeho životem. Psát, kreslit...tvořit a život se stal tak jednotvárný a stereotypní.

Proč to píši ? Tvůj článek ve mě zažehl další plamínek naděje, ten plamínek, co byl už tak dlouho utlumený a obával se či jen malinko doutnat. A to všechno způsobila jen zhrzená lásečka.

Uvažuji o novém začátku, ačkoli vím, že ten kdo vytrvá se svou prací a pílí je daleko cennější, díky tobě jsem zase našla a získala chuť psát, zase začít tam kde jsem skončila. V tom, co mi šlo nejlépe. Děkuji ti Jenn, ať už za vytrvalé komentáře a mém blogu v době mé největší nečinnosti a lenosti, v době mé sebelítosti. Děkuji ti, a neboj chystám se znovu začít, znovu a jinde,.....:)

S pozdravem Livien

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.