Jsem to stále jenom já

10. října 2008 v 16:40 | Jenn |  Dear diary
Mrzí mne, co se stalo. Mrzí mne nějaké minulé skutky a nejvíce ze všeho mne mrzí, že už se to nikdy nevrátí...
A to je vše. Celé mé složité myšlení, chápání věci, mé přání a sny... To všechno se soustředí jen na zmíněnou myšlenku. Čím více stárnu, tím více lituji. Toho, že se mi žádný předešlý okamžik nevrátí...


Pokuď chcete číst dále, určitě si pusťte písničku. Jistě jí znáte ze Shreka. Mám s ní společné dvě věci - jak na obrázku vidíte, je zde obrázek Marissi a Ryana z O.C., s tímhle seriálem je taky spjat velký kus mého života. Bylo období, kdy tenhle seriál šel na mém počítači nebo telce denodenně. Je to pryč, ale vzpomínky zůstávají a nezmizí. Jen obyčejný seriál ve mě vyvolá takovou vlnu vzpomínek...=)
Dále je písnička spjatá se Shrekem a to je film, který si zasloužil část mého srdíčka. Doopravdy. Ani nevím proč, ale já jsem si ho obrovsky zamilovala. Možná to je také díky těm vzpomínkám, či nikoli, souvisí však s mým životem a to dost úzce. :)) Ta písnička je nádherná. ;))
Tak a teď ke článku. Vlastně píšu článek jen proto, abych něco napsala, což se v poslední době děje většinou. Už to tu umírá. Nikdo sem nechodí (když vezmu že na dřívější blog janeeska.blog.cz chodilo přes 150 lidí denně...) a už nemá smysl sem dále chodit. Asi to tu brzo krachne úplně. Všichni končíte. Odcházíte,. sekáte s psaním a nebo jej nezvěřejňujete. Tak má to smysl? Pamatuju si, že jsem si minulý rok před prázdninami přečetla první HP povídku u naiad.estranky.cz. Tak mě to oslovilo, že asi dva měsíce poté (únor/březem 2008) jsem napsala svou první povídku. Lépe řečeno kapitolu.
Nevěděla jsem ani, o čem psát, prostě jsem to chtěla zkusit. A hle. Objevila jsem váš HP svět povídkářů do kterého jsem během několika dnů nebo týdnů zapadla, tak jako ostatní. S mými povídkami to šlo dobře. Zjišťovala jsem, že mě psaní doopravdy baví a že možná i ta slova nejsou jen tak o ničem. Ale byl to omyl. Čím více lidí navštěvovalo mou stránku a čím víc nabývalo komentářů, psaní se stávalo povinností a mne přestalo bavit. Stalo se pouhou minulostí. Nikdy jsem žádnou svou povídku nedokončila a pochybuju, že někdy dokončím. Na tohle nemám. A nikdy jsem neměla. Občas musíme pro své sny dělat více, ale nesmíme popchybovat, zda-li jsou správné. Já zapochybovala. A zjistila jsem, že mé pouto nedrží. Jako vždy. Jsem příliš přeletavý člověk, nikdy mi nic dlouho nevydrží, ale jednou...jednou něco takového chci naleznout.
Bohužel v dnešním světě nestačí už jen chtít, neboť chce každý...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 11. října 2008 v 18:55 | Reagovat

Což je právě škoda, že svoje povídky nikdy nedoknčíš. Zvláštní je že ses sttěhovala z blogu na blog, a přitom tvoje blogy jsou vždycky hezké

2 Leenikk Leenikk | Web | 11. října 2008 v 21:27 | Reagovat

Je mi to líto, že tu nemáš návštevnost jakou by sis zasloužila, zvláště, když tak dobře píšeš, a to myslím fakt upřímně.

Neměla by ses hned tak vzdávat. Máš pravdu, nestačí jen chtít. Chtít můžu například slona a on se neobjeví hned v mém pokoji. Musím pro to něco udělat! Jenže vědět co...

Jenn, nevím jestli je to tím podzimem nebo čím, ale před 2 týdny na mě přišla taková trochu "depka". Nebyla to úplná depka. Ve škole jsem se normálně usmívala a uvažovala, ale jakmile jsem byla sama, poddala jsem se pocity. Něco podobného jako tobě. taky je mi strašně líto, že některé věci už nebudou. U mě to hlavně bylo to dětství. Dneska jsem definitivně(bude to možná znít divně) odnesla krabici s barbinami na půdu. Ne že bych si s nimi hrála, to už několik let... ale prostě bylo mi strašně líto je dát pryč, i když se jen válely v prachu pod postelí, ale šlo o princip, jako bych se měla zbavit kousek mě samé.

A v úterý jsem vyřadila plné 2 koše mých věcí, které se vázaly na minulost. Ale jsem hrdá, že jsem to dokázala. Už nejsem ta nevinná, naivní holčička, stává se ze mě dospělý člověk...

Možná jsem trochu odběhla od tématu, ale potřebovala jsem se vypsat snad nevadí.

Jo a pokud jde o to, že s tím hodně lidí končí... já nejsem výjimkou. Když tak si přečti poslední článek na mém blogu. Pa, byla jsi jenda z nejnadanějších:)

3 Jenn Jenn | 12. října 2008 v 13:31 | Reagovat

Také se mé vzpomínky vážou právě na mé dětství..stále toužíme všichni být starší, ale když toho věku dosáhneme, závidíme těm nejmladším..:(

4 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 14. října 2008 v 21:15 | Reagovat

Chápu tě... nemám na psaní už čas a také mě to přestává bavit.. jenže.. chci si tím, že dopíšu povídku dokázat, že jsem schopná dokončit to, co jsem jednou začala... zatím se mi totiž nic takového nepodařilo.. a i kdyby to mělo trvat několik let, já se pořád budu snažit psát.. miluju fantasy, češtinu a hodlám pro budoucí generace zanechat něco, co by si mě pamatovalo. tudíž mou knihu... i kdyby to nemělo nikdy vyjít, budu mít něco, co třeba budu číst svým dětem.

Skrátka se stanu skrz knihu jaksi nesmrtelnou.. :) nechci zemřít jenom proto, abych za nějaký čas byla zapomenuta... ale abych něco dokázala... :) je pravda, že dnes je hodně lidí, kteří chtějí to samé co ty.. a když nejsi v tom co děláš výjimečná, je těžké se nějak prosadit... ale chce to opravdu jenom chtít.. :)

5 Nera Nera | Web | 19. října 2008 v 10:16 | Reagovat

Zlatí....... chápu jak to s těmi pouty myslíš, mám to stejně, nikdy jsem nechtěla nic dokončit, ale z povinosti jsem to dokončila, i když přiznávám, že za to jsem ráda, dalo to práci, dopsat Vl:) ale zvládla jsem to a myslím, že kdyby tě lidi podporovali tak jak měli, šlo by to vcelku mohem lépe, bez ohledu na nějaké ty vazby, atd....

6 Jennyss Jennyss | Web | 19. října 2008 v 15:27 | Reagovat

Ahojky, Jenn

Asi chápu, jak Ti je. Nevím, jestli dostatečně, ale aspoň trochu jo. Procházím totiž podobnou krizí. U mě je to možná tím, že mi brzy bude 18. Konec jedný etapy mýho života...takovej mezník mezi tím, co bylo a co bude. Padaj na mě z toho celkem slušný depky.

Jen jsem Ti chtěla napsat, že v tom nejseš sama. Mě také chuť k psaní pomalu, ale jistě opouští. Konkrétně k psaní FF. Ale to je vedlejší.

Podle mýho názoru máš velký talent a myslím si, že se jednou k psaní vrátíš. Až si projdeš takovým tím vyrovnávacím obdobím. Já bych si teda moc přála, abyh měla šanci, přečíst si od Tebe Tvoje další příběhy.

Zatím se měj,

Tvoje věrná čtenářka Jenny :)

7 Lea Lea | 19. října 2008 v 15:35 | Reagovat

Rozumím ti... SNad..... Já nikdy nic nedokončila, ne že bych nechtěla, ale pokaždé když jsem byla pevně rozhodnutá to prostě dokončit, vyrojil se nový, myslela jsem si, že i lepší nápad. A tak to je pořád dookola. Ale už hledám, rptože vím, že jednou něco do konce dotáhnout dokážu :-)

A i kdsž se říká, že tě lidé budou podporovat a ty to zvládneš, ano, někomu to pomůže, ale msuíš chtí hlavně ty sama. Mě lidé podporovali, povídkařky, rodiče, přátelé, a já to stejně ukončila a nedotáhla to. Ne že bych nechtěla, ale věděla jsem, že tohle není to hlavní, co by mělo plnit můj život i když to tam svůj důležitý post má...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.