Říjen 2008

Elfština

30. října 2008 v 20:26 | Jenn |  Myšlenkové pochody
Ahojda, lidi.
Měla bych se v tuhle chvíli učit, mejt, jednoduše dělat cokoliv jiného než dělám teď. Blázním. Jsem naprosto posedlá upíry a elfy. Dohnalo mě to tak daleko, že neustále hledám na google, po celém světě cokoliv o těhlech stvořeních. Už jsem tak zblázněná, že si již ani nejsem jistá, zdali vážně neexistují...
Jsem asi vážně padlá na kebuli. Ale o tom tenhle článek není. Nalezla jsem spousty materiálů o jazyce elfů. O quienejštině a dalších. Naprosto mne to pohltilo a přišla ještě více zoufalá a střelená myšlenka - naučit se této řeči. Jelikož jazyky miluju, vážně mě to láká, ale říkám si...k čemu to? Dalo by mi to neskutečně moc práce a přitom by z toho nic nebylo, ikdyž...kdo ví??
Jednoduše. Já se jen chci zeptat, zdali by jste někdo chtěl taky. Mohla bych tu zveřejňovat mnoho věcí, co se mi podařilo nahrabat a věřte, že toho není málo. Ale nejspíš vám to bude připadat jako šílená blbost. Vcelku je m itrapně když to tu píšu, ale protože jsem si celkem jistá, že jako naprostý pako se to učit začnu, byla bych ráda, kdyby šel někdo taky:)).. Tak napište alespoň názor. Jak vám to přijde a tak...:))
Jediné co mohu říct za svými posledními dny je tohle: Merenyë sa quetin'... >> Přála bych si promluvit.

Změna je život

22. října 2008 v 19:41 | Jenn |  Dear diary

°°Dal jsi mým krokům smysl, dal jsi smysl tlukotu mého srdce a činnosti mého mozku. Tak mi to znovu neber..°°


Zjistila jsem, že život není jako psaní textu na papír. Není jako cestička bez překážek. Nezáleží na síle jedince, nýbrž davu. Žádný jedinec bez ostatních totiž nic nesvede. Záleží jen na tom, jak se dokážeme poprat se sebou samým. Jakou dokážeme udělat sobě vizitku a jací budeme v očích ostatních. Jen na tomhle vše leží. Pakliže učiníme jeden špatný krok, lze ustoupit. Pakliže dva, musíme dlouho napravovat škody, pakliže však jdeme dál a dál špatně, nedá se to vrátit. Ta špína už nezmizí. Přestože v nás mnohdy už není, nikdo z ostatních nám ji nesmaže. Je příliš mnoho lidí, kteří dají na ostatní, kteří nemají svůj názor a úsudek. Příliš mnoho lidí, kteří odsoudí dříve, nežli vás poznají. Občas stačí pouhý pohled a raději se otočí. Smutné je, že vy už se nemáte kam otáčet...
Všechno se mění. Já, lidi okolo mě, můj život. Během posledních dvou let, spíše posledního půl roku je to všechno v háji. Vlastně jsem šťastná, spokojená, ale uvnitř tak strašně prázdná a zoufalá. Nevím, kdo jsem já, kdo jsou lidé okolo mne. Kdo je přítel a kdo nepřítel. V tomhle světě už to nevím. Nedokážu rozpoznat pravdu od lží, protože lidé se až příliš zdokonalili v maskování sebe samého a svých myšlenek. Ani já nejsem jiná, ani jiná nebudu. S tímhle jsem přišla, s tím i odejdu. A chce se mi brečet, že nevím co mohu udělat. Naopak vím, že nemůžu dělat nic... sama ne.
Trápí mě stále to samé - on. Začíná se to všechno měnit, možná. A přitom je všechno při starém. Při tom starém bahnitém životě, kdy jdu z kaluže do bahna a z bahna do kaluže. A jsem si téměř jistá, že pokud by se mi můj dosud největší sen splnil, v tom okamžiku by mne přestal zajímat. Po pár dnech, možná týdnech by mě přestal bavit. Celé dlouhé dny a měsíce si za něčím jdete a jakmile to chytíte do dlaní, vlastně přijdete na to, že ani nevíte důvod proč jste tak toužili...

Jsem to stále jenom já

10. října 2008 v 16:40 | Jenn |  Dear diary
Mrzí mne, co se stalo. Mrzí mne nějaké minulé skutky a nejvíce ze všeho mne mrzí, že už se to nikdy nevrátí...
A to je vše. Celé mé složité myšlení, chápání věci, mé přání a sny... To všechno se soustředí jen na zmíněnou myšlenku. Čím více stárnu, tím více lituji. Toho, že se mi žádný předešlý okamžik nevrátí...

Kapitola 3. - Schopnosti králů

3. října 2008 v 21:33 | Jenn |  Inees Amy Allien Tü Elëindeel
UH, takžé... co k tomu říci?
Kapitola nepřibyla už pěkně dlouho a přitom ji mám napsanou ještě dýl. xD Nějak mě tahle povídka opustila, ovšem jako všechny předchozí. =( Už sem to po sobě nějaký ten pátek nečetla, takže omluvte mé chyby. ;)) I když pochybuji, že to někdo bude číst, ptž už sem nikdo nechodí.
Tak kdyžtak přidejte koment, díkec.

Čájo lužličkové

3. října 2008 v 21:20 | Jenn |  Oznámení
Čau lidi, tak se ozývám. xD
No, mám pár novinek. Jelikož 29. září byl můj ctěný den - bylo mi čtrnáct (víte, jsem velká holka!), dostala jsem bráškův noťásek. Nu a ptž tam ještě není net a nejspíšani nebude (snad!), tak píšu! Důvodem slova snad je, že pokud by tam internet byl, nikdy bych se k psaní nepřinutila. A víte, musím se pochválit. Za dnešní odpoledne jsem vymyslela novou povídku a už pomalu roste.
Tedy, nebude to povídka. Rozhodla jsem se psát trochu víc. Nebudu to zde zveřejňovat, třeba z toho vznikne i knížka...ne, mlčím! Na tohle za prvé nemám ani trochu talent a už vůbec ne čas. Ani trpělivost. Jednoduše vzniká nový příběh. Nebudu zde zveřejňovat o čem, Inees mi trochu zkrachla, takže jsem se rozhodla pro něco zcela nového, co dokončím! Alespoň bych chtěla. =)
No nic, jinak mi dnes odjela maminka do Řecka, takže budu 12 dní přežívat pouze s tatínkem a bráškou, který bude stejně celej tejden na vysoký, takže to je fuk. No prostě to bude dost fuška. xD Jinak jsem teď furt ponořená v knížkách. Od kámošky jsem si půjčila Eragona, což je něco dokonalýho! <3 A k narozkám mi babčá darovala Svítání<3. Ještě jsem nezačala číst, ale co dočtu Eragona, vrhnu se na to. =)
No tak už doopravdy jdu, mějte se krásně, pá:-*