Prolog

8. srpna 2008 v 23:44 | Jenn |  Střepy přinášejí štěstí
OK, řekla jsem, že možná přidám prolog a je tedy zde. :)
Upozorňuji, že jsem si to po sobě moc nečetla, napsala jsem to už... je to déle. A od té doby jsem na to nemrkla. Očekávám komenty!
Loučím se, Jenn


Byl krásný slunečný den a skrze prosklené okna do hradu pronikaly hřejivé paprsky. Studenti se volně trousili po chodbách a mířili do učeben, kde měla proběhnout jejich nadcházející hodina. Dívka s bujnou kšticí vlnitých vlasů zadumaně hleděla do knihy. Pomalu se šourala do učebny kouzelných formulí. Kroky kolem ní pomalu utichly a ona osaměla. Nevnímaje okolí, se pomalinku plahočila dál a sem tam si zastrčila neposedné vlasy za ucho, když jí zabraňovaly v četbě.
V tu chvíli se ozvalo zvonění a Hermionu probudilo z transu. Vyjukaně zvedla hlavu a rozeběhla se ze schodů. Chtěla zabočit, když tu se na ni kdosi vyřítil a srazil ji k zemi. Ozval se zvuk tříštícího se skla a tiché zaklení. Zvedla hlavu, aby se podívala, s kým se to srazila a nespokojeně nakrčila čelo.
,,Jsi snad úplně blbá, ne?'' Zavrčel chlapec, který dosud nezvedl hlavu a soustředěně si třel kotník.
,,Já? Spíš ty, když se tu proháníš takovou rychlostí!'' Odsekla Hermiona vztekle a masírujíc si čelo, na kterém jí stihla mezitím vyrašit pěkná boule, se zvedla ze země.
Chlapec sebou trhl, když uslyšel její hlas a poznal, do koho to vrazil. Zvedl plavou hlavu a zlomyslně se ušklíbl.
,,Ááá, mudlovská šmejdka, tak od tebe se nic jiného čekat nedá,'' vysmíval se jí šeptem.
,,Neříkej mi tak!'' Vykřikla navztekaně Hermiona až jí zajiskřilo v očích.
,,Jak?'' Vyptával se Malfoy, pobaven jejím rozhořčením. ,,Mudlovská šmejdko?''
Hermiona nic neřekla a rychle se otočila. Chtěla odejít, když tu postřehla něco třpytícího se napravo od ní. Ohlédla se tam a vyděšeně zalapala po dechu. Zvuk tříštícího se skla, který předtím zaslechla, po sobě zanechal značné stopy. Na zemi se povalovalo tísícero střípků a střepů. Sluneční paprsky, které na ně dopadaly, se odrážely a házely po stěnách malinká světélka.
Draco, který postřehl její vyděšenou tvář, zamířil k ní, aby zjistil, co se stalo. Už chtěl pronést nějakou peprnou hlášku, když si také všiml roztříštěného skla. Okolo ležel jakýsi dřevěný rám. Byl jemně naštípnutý, ale dosud držel. Velikostně připomínal větší zrcadlo.
,,No do prdele,'' tiše mu ujelo zaklení. Vytáhl hůlku a zoufale pronesl: ,,Reparo!''
Nic. Střípky ležely dál na zemi a zoufalý pokus o jejich nápravu položil veškeré Hermioniny naděje.
,,Jakto, že to nejde?'' zasyčel Draco Hermioně do ucha, jako by ona mohla za to, že kouzlo nefunguje.
,,Tohle zrcadlo není obyčejné!'' rozzuřeně vykřikla. ,,Vždyť je jedním ze zrcadel času,''
,,Kolik… kolik jich je?''
,,Dvě,'' nešťastně sklonila hlavu Hermiona a cítila, jak se jí do očí derou slzy.
Byli v pěkné brindě. Zrcadla času byly jednou z nejvzácnějších věcí. Tohle Brumbál nalezl nedávno při jedné ze svých cest a dosud ho nepřemístil na bezpečné místo. To ale žádná omluva nebyla.
,,Jestli někdo zjistí, co jsme udělali, je po nás,'' podívala se Dracovi do očí, které teď byly naplněny strachem. Ten k jejímu překvapení uhnul pohledem a přikývl.
,,Půjde to opravit?'' Zeptal se nervózně. Jeden střep vzal do dlaně a zblízka si ho prohlížel.
,,Já nevím…'' popotáhla Hermiona a rukávem si otřela oči. ,,Pokusím se to zjistit,''
Společně sesbírali všechny střípky za pomoci Accio a rám schovali do nepoužívaného přístěnku pro rozbitá košťata a jiné harampádí.
,,Co teď?'' prolomil ticho Draco, když byli hotoví.
Hermiona zatřásla hlavou, jako by chtěla vypudit dotěrné myšlenky a pokrčila rameny.
,,Budeme se muset rozdělit. Na hodinu jít nemůžeme, bylo by to podezřelé. Já půjdu na ošetřovnu a ty jdi do chlapeckých ložnic a předstírej, že je ti zle. Brzo si někdo všimne, že zrcadlo chybí… budu se snažit najít nějakou užitečnou knihu,'' rozhodla Hermiona překvapena svou vyrovnaností.
Draco souhlasně přikývl.
,,Jestli něco najdeš, dej mi vědět a sejdeme se v Komnatě nejvyšší potřeby,''
Oba stydlivě mlčeli a dívali se do země. Bylo to vůbec poprvé, co spolu mluvili jako normální lidé. Spíš spolu mluvit museli. Chlapec v hlouby duše cítil jakési chvění. Jako by se ta nenávist, celá ta léta spjatá s Grangerovou, pomalu prolomovala.
,,Ne! Je ubohost sama. Jenom mudlovská šmejdka, nic víc, promluvil v duchu k sobě a znovu prolomil ticho: ,,Tak… asi by jsme měli jít, než nás někdo najde.''
Hermiona sebou trhla a zčervenala. Rychle přikývla a obrátila se druhým směrem než Draco. Kdyby věděl, při jakých myšlenkách ji nachytal…
,,Dej mi vědět, když něco zjistíš, Hermiono!'' Srdce jí vyskočilo až do krku a vzrušeně tlouklo. Bylo to vůbec poprvé, co ji oslovil jménem.
Chtěla něco říci, ale když se otočila, už tam nebyl…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | Web | 9. srpna 2008 v 11:25 | Reagovat

hmmm, vypadá to dosti zajímavé, jsem zvědavá co se tam vylíhne dál =)

2 leenikk leenikk | Web | 9. srpna 2008 v 18:12 | Reagovat

Týýý jo! Fakt žůžo! Moc dobrý nápad, Jennýsku! Fakt moc mě to zaujalo:))

3 Illandris Illandris | Web | 10. srpna 2008 v 15:18 | Reagovat

Začátek je velice zajímavý a je to moc pěkně napsané. Nejvíc se mi líbilo, když Draco poprvé oslovil Hermionu jejím jménem:D

Určitě s povídkou pokračuj a já už se moc těším, jak se to vyvine dál:)

4 Nera Nera | Web | 10. srpna 2008 v 20:15 | Reagovat

Jenn, ty bláho, je to skvěle, víš o čem jsme se bavily a tohle mě ještě utrvdilo v tom, za čím si prostě stojím.... Ty víš očem mluvím..

Souhlasím s IIIandris Nejhezčí bylo, jak ji oslovil, to se mi fakt líbilo..

Nemužeš pokračoavt... ty prostě musíš!! :-))

5 Lenočka your SB Lenočka your SB | Web | 12. srpna 2008 v 10:56 | Reagovat

To je supeeeeeeeeeeeer

6 Theresa Theresa | 12. srpna 2008 v 17:54 | Reagovat

Hermiona a Malfoy? Zajimave. Pokracuj a uvidime. :-D

7 Hope Hope | Web | 12. srpna 2008 v 18:13 | Reagovat

pěkné :o) těším se na první kapitolku :o)

8 Mystary Mystary | Web | 16. srpna 2008 v 10:08 | Reagovat

Ahojky!

Nejdriv se chci omluvit...

Tvoje povidky ctu! Pravidelne sem chodim a psala bych i komentare, ale proste, kdyz jsem na nasem kompu tak mi na tvoji strance komenty psat nejdou! Netusim proc! A moc me to stve!

Ted jsem u tety, takze to jde...=)

Prolog byl moc suprovej... Bylo hezky, jak si oba pomyslely, ze ten druhej zase neni tak spatnej...

Zlati, urcite pokracuj! Ve me mas vernyho ctenare, i kdyz bohuzel nemuzu psat komentare...

Kdyztak si me pridej do ICQ: 431-745-478

A budu ti psat tam, svoje nazory na kapci....

Fakt me moc mrzi, ze kdyz jsem u nas doma tak to nejde...

No, ale co nadelam...

Jeste jednou... Prolog byl senzacni... =)

9 Nera Nera | Web | 18. srpna 2008 v 8:58 | Reagovat

Ahojky, zlatí... Kde se nám tzouláš? My čekáme na kapitolky, netrpělivě tu stepujem a ty nikde..:-D

10 Orion Orion | Web | 11. září 2008 v 22:33 | Reagovat

Bezvadné.. Je to první věc, kterou tu vlastně u tebe čtu, ale hrozně se mi to líbí.

Je to napsané dobře, nenuceně a hlavně vcelku realisticky... Občas čtu povídky, kde postavy mají takové řeči, které by je ve skutečném životě ani nenapadly...

takže je to super :)

A nedá mi to abych se nezeptala... Nechceš spřátelit ?

11 wladka wladka | Web | 21. listopadu 2008 v 12:47 | Reagovat

njn bolo to fajn  daj dalsiu

12 Parvaty Parvaty | Web | 29. prosince 2008 v 16:11 | Reagovat

Je to dobře napsané... měla by jsi pokračovat!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.