Prolog

5. července 2008 v 22:07 | Jenn |  Inees Amy Allien Tü Elëindeel
Jak jsem se zmiňovala, snažla jsem se včera napsat co nejvíce kapitol k této povídce. Dohromady jsem u toho proseděla něco přes osm hodin, ano, slyšíte dobře, přes osm hodin! =/
Ne-li dýl a víte co z toho vzniklo vážení?! Jen pouho pouhé ubohé tři kapitoly + tenhle ještě ubožejší prolog. Nu což, jediné co po vás žádám je přečtení. XD Možná dostanete záchvat a zemřete, ale... neberu na sebe odpovědnost! XD A hlavně vás prosím, na kolenou!, o komentáře, jinak žádnou kapitolu nepřidám! =/ Takže nejméně 10 komentářů tu chci mít! :)) Předem díky, než tu budou, třeba to stihnu dopsat do konce.xD

Posvátné město elfů Elëindeel, 1624

Bujarý jásot a křik se nesl ulicemi celým městem ze všech hospod a sklípků. Jako každý víkend většina čarodějů, mágů, trpaslíků, obchodníků a mnoho dalších osob užívali volného času a radosti ze života. Nic je netrápilo a doma na většinu z nich čekali překrásné manželky s vychovanými dítky.
V menší hospůdce na rohu Koňžské ulice tomu nebylo jinak. Kamenné zdivo vytvářelo chladný dojem, když však zákazník vešel těžkými dubovými dveřmi do spoře osvětlené místnůstky, jako by na něj sálalo teplo radosti a štěstí. Útulná místnůstka měla vcelku nízký strop, z něhož se klenul skleněný lustr. Celá byla obložená voňavým dřevem a výčepní pultík se leskl čistotou. Dohromady tu byly pouhé čtyři masivní stoly z broušeného dubového dřeva, u nichž seděli na stejně masivních dubových židlích lidé různých ras.
Tato hospůdka byla známá především svou přátelskou atmosférou a - díky své menší velikosti, obrovskou návštěvností skřítků, trpaslíků a hobitů. Především u skřítků to bylo podivem, díky jejich neustávající protivné náladě, drzému pitvoření a rýpavého provokování. Tito tvorové se převážně nedokázali bavit a nijak jim to nevadilo. Zde se však objevovali denně a občas tu trávili i celé hodiny.
Nálada všech hostů nabývala na síle a alkohol se začal projevovat. Mnozí již spali pod stolem, někteří se zplna hrdla smáli, jiní začínali zpívat nesmyslné písně falešným hlasem opilců. Sám hostinský se občas napil vyhlášeného piva jejich města Elëindeel a smál se s ostatními. Mezi hosty nechyběli ani čarodějové.
Skupinka čtyř mužů středního věku obsadila stůl v nejvzdálenějším rohu od dveří. Stůl byl nejméně osvícen, ale to vytvářelo ještě útulnější atmosféru. Muži se hlasitě bavili a lili do sebe korbele piva. Hospůdkou se nesl smích nejmenšího z nich. Malý, zavalitý chlapík s černými kudrnami na hlavě a tmavým huňatým obočím se neustále usmíval a pod vlivem alkoholu se mu začínal svítivě červenat obrovský nos uprostřed obličeje. Měl výrazné velké oči a nízké čelo. Velké břicho se mu nadouvalo a úzké kožené kšandičky jej držely, sotvaže nepraskly. Béžová stará halena na knoflíčky byla sem tam pocákaná od piva a černé punčochy měly dírky. Na věšáku měl muž odložený nádherný saténový plášť, který se k jeho vzhledu pramálo hodil a špičatý nafialovělý klobouk. Z očí mu tekly slzy a ústa se mu neustále rozevírala v kvičivém smíchu.
,,Myslím, že už máme všichni dost,'' znovu se rozchechtal, když jeho kolega spadl nemotorně ze židle přímo na kostrč a bolestivě vykřikl. ,,Měli by jsme už jít domů.'' Usmál se na ostatní, ti však zavrtěli hlavou.
,,Ale cožpak, sotvaže jsme přišli,'' zavrtěl vytáhlý čaroděj hlavou a objednal si další pivo.
,,Já taky nikam nejdu, chci se bavit,'' zabručel další a po vzoru svého kolegy mávl na hostinského.
,,A ty taky nejdeš, Magnificu?'' obrátil se s nadějí v hlase chlapík na svého přítele, který se stále neohrabaně sbíral ze země.
Ten zavrtěl hlavou a řekl: ,,Dám si ještě pár piv a potom asi půjdu. Jestli počkáš Tere…''
Ter zavrtěl nabručeně hlavou a pracně se zvedl ze židle, do níž se během té doby zapasoval. Z věšáku sundal svůj plášť a klobouk a mávl na hostinského.
,,Zítra ti to přinesu Neo, nemám drobné,'' oznámil mu a hostinský s úsměvem přikývl. Většina jeho hostů tu byla denně a často se s nimi zastavil na kus řeči. Ter byl jedním z nich a hostinský mohl věřit, že mu peníze přinese další den.
,,Tak se mějte,'' kývl na zbylé čaroděje. ,,Zítra se stavím, Magnificu,'' dodal a vydal se napříč místností ke dveřím. Pokynul hostinskému a vykročil do mrazivé tmy.
Ulice byly osvětleny sporým světlem. Občas mdlá světélka zablikala a po chvilce se znovu rozsvítila. Silnička již dávno vychladla a místo slunečního žáru byla teď hlazena příjemným vánkem noci. Z hospůdek a kavárniček dosud doléhal ryk a veselí. Ter spokojeně kráčel podél nízkých hradbiček oddělujících silničku od pobřeží. Díval se do míst, kde světlounký písek přecházel v temné moře, které však neviděl. Pouze cítil jeho vůni a slyšel jeho zpěv. Odvrátil zrak od mořských hlubin, které sahaly daleko na jih a odbočil z hlavní ulice doprava.
Po chvíli všechen hluk ustal a vystřídalo jej tíživé ticho nahánějící strach. Lampy zde svítily ještě méně a byly od sebe ve větších rozestupech. Vysoké zděné domy čněly do výše a působily hrozivým dojmem. Stará rezavá okna majitelé zamkli již k pozdnímu odpoledni, nějaká však dosud zůstala otevřena a občas bouchla díky sílajícímu větříku.
Podezřelé ticho nahánělo Terovi hrůzu a několikrát se přistihl, jak mu přeběhl mráz po zádech. Často se odkudsi vzal stín, který v mžiku zmizel do postranních uliček. Čaroděj instinktivně zrychlil a nahmatal hůlku zpod svého pláště. Chodil touto cestou téměř celý svůj život, a přestože byly horší časy, ani dosud si na ni nemohl zvyknout.
Náhle se před ním něco mihlo. Mohlo to být tak deset metrů od něj, neubránil se vystrašenému vyjeknutí. Možná by se zdálo, že takového chlapíka nic nerozhází, ale zrovna hrdina to nebyl. Za chvíli uslyšel tiché kroky za sebou a polekaně se ohlédl. Nic však neviděl. Věděl, že tam něco je a že se to pokusí zaútočit, přestože to bylo zakázané… vytáhl hůlku a roztřeseným hlasem zašeptal: ,,Kdo-kdo je tam?''
Místo odpovědi ze stínu vyskočil hubený chlapec. Mohlo mu být tak patnáct let a hrozivě se usmál. Odhalil bílé špičáky a laskavá zelená barva jeho očí zmizela. Najednou byla temně černá a chlapcova už tak bledá pokožka ještě více zbělela. Hladově se usmál a skočil. Do tmy se ozval poslední výkřik Teryho Flaya…
,,Můžete obhájit svého svěřence pane Frelle?'' Otázal se soudce přísně mladého muže, který seděl po boku projednávaného. Muž se ušklíbl a přísná bledá tvář mu povolila výsměchem.
,,Obhájit? My upíři jsme se nikdy nemohli obhajovat, změnil jste zákon?'' Usmál se hraně muž.
,,Můžete ho obhájit?'' Ignoroval ho soudce a zopakoval otázku.
,,Ano,'' přikývl muž vážně. ,,Můj svěřenec měl hlad, tak zní má obhajoba.''
,,Myslíte to vážně?!'' Vykřikl soudce překvapeně.
,,Naprosto,''
,,Jak jistě víte, byl stanoven zákon. Žádný, opakuji žádný, upír nesmí zabít živou bytost, nepočítám-li zvěř, či umírajícího, který nemá žádnou naději na přežití. Pokud tento zákon kterýkoliv upír poruší, bude bez milosti odsouzen k jisté smrti,'' vyřkl soudce ortel, který měl vraha čekat.
,,Víte co je zajímavé?'' Pomalu pronesl muž a aniž by čekal na odpověď dodal: ,,Že vy čarodějové můžete o všem rozhodovat a nás diskriminovat, ale na jedno jste zapomněli…'' Soudce zvedl nechápavě obočí.
,,Zapomněli jste na to, že my upíři máme mnohem větší sílu a schopnosti, než-li vy prostí lidé s dřevem v ruce,'' zasyčel a zvedl se. ,,Nemáte nejmenší právo nám říkat, co jíst budeme nebo nebudeme! Rozhoduji snad já o tom, co si strčíte na talíř? Ne, pokud vím. Tak vy nebudete rozhodovat, co si tam strčím já, moji svěřenci i celá naše rasa. Protože teď jsme na řadě my. Celá staletí vládnou takoví hlupáci, ale teď se to změní… nastupuje nový věk mistře a já,'' píchl se do hrudníku. ,,Budu v jeho čele. Tímhle všechno začíná, a dokud to neskončí, my se nevzdáme,'' rozzuřeně zmlkl. Chytl chlapce za zápěstí a na místě zmizel.
Soudce a celý dvůr překvapeně hleděli na místo, kde vládce upírů zmizel se svým svěřencem a pomalu jim docházel význam jeho slov. Všichni moc dobře věděli, že upíři touží po vládě celá léta, ba i staletí, ale to by znamenalo jistou zkázu. Jejich počet se však nebezpečně rozrostl a pokud opravdu udeří, musí být připraveni…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 5. července 2008 v 22:35 | Reagovat

Nuže, z povídky jsme nadšená, jelikož se v ní objevují moje oblíbené postavy, především elfové, čímž máš u mě jedno velké bezvýnamné plus.

Zároveň se mi líbí popisování pocitů, sice jsem se zpočátku  (asi tak první dva odstavce) při čtení trochu nudila, ale pak se to zpravilo. Ale že mi zabiješ Teryho, který mi z tamtěch sedl nejvíc.

No nic, co se dá dělat, počkám si na první kapitolu

PS: Vy ostatní co sem chodíte, koukajte psát

2 Theresa Theresa | 6. července 2008 v 14:30 | Reagovat

Tahle povídka se mi opravdu zalíbila. Elfové a čarodějové...moje oblíbené rasy. Upíři...no i když je to trochu drastické, tak já s tím vůdcem upírů musím trochu souhlasit. On jim taky neříká, co by měli jíst.

Doufám, že až se vrátím z dovolené, tak tu bude první kapitolka. :-D

3 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 6. července 2008 v 16:12 | Reagovat

úžasný:) moc hezký:)

4 meg meg | Web | 6. července 2008 v 16:53 | Reagovat

Moc hezké, opravdu jsem tohle nečekala, tak živě napsané že sem se od toho nemohla odtrhnout, nádhera´) Škoda Teryho...hned od první chvíle mě byl smypatický. Mám jenom jednu připomínku,dej si pozor  aby se ti z toho nestala nějaká povídka na styl Harryho Pottera nebo třeba bláznivé knížky( teď nevím jak se jmenovala) kde upíři bojují s wampíri a tak dále...toť jen malé pobodnutí, jinak nemám co dodat=)

Nebo přece...cituji: ...a občas bouchla díky sílajícímu větříku. sílajícímu? ne spíše sílícímu? jestli to slovo zanmená něco jiného, oprav mě=)

5 leenikk leenikk | Web | 7. července 2008 v 19:18 | Reagovat

Ty jo! Tak tohle ti musím hóódně vynachválit a je tu toho vcelku dost!!! zaprvné, prostě je to originální, což se dalo čekat, dkyž je to tvoje fantasy povídka, že? Ale co ten styl? myslím tím, styl psaní? To je něco... fakt úžasného! Úplně jsem čuměla a taky jsem zkontrolovala, ejstli jsem na dobré stránce! Fakt se mi zdá, že píšeš jako spisovatelka, a to ymslím doopravdy, žádně plané nadšený výkřiky. Fakt paráda, jak popisuješ ty místa, ty pocity, potom i samotný děj, skoro jsem nedýchala, jak jsem očekávala, co ho napadne. Sice musím souhlasit trošku s Polagarou, je fakt, že ze začátku trochu nuda, ale to být muselo, když chceš čtenáře dobře seznámit s tím prostředím, což jsi opravdu udělala! Také obdivuju, že máš každou větu pěkně zformulovanou, žádné opakování slov, žádné nevhodné slovesa a slova atd. Jde vidět že sis s tím "pohrála".

No a potom tu je samozřejmě ten děj, fakt žůžo! Jsem mocky zvědavá, jak se tohle bude vyvíjet, protože prolog fakt krásný!!!

Tak jenom piš!:)) Doufám, že ty komentáře tu budou brzo, i dkyž jsi teďka pryč.

6 leenikk leenikk | Web | 7. července 2008 v 19:20 | Reagovat

promiň že tu píšu znova, ale...to jsem to pojala nějak vědecky:)) tu to rozebírám, ale protože mě se to fakt líbilo:))

7 Sellena Sellena | 8. července 2008 v 17:42 | Reagovat

super, moc se mi to líbí:DDD vláda upírů,jujky:D ty já miluju, jsou to takový slaďouši a sympaťáci:DDDDD nějak mi blbnou komentáře. uvidím, jetsli se ti to vůbec pošle, fakt je to nějaký divný. třeba se to pošle dvakrát, ach jo....moc se rozepisovat nebudu, takže...zatim:DDDDD

8 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 10. července 2008 v 19:34 | Reagovat

Wow! Je to nádherný! Moc se mi to zalíbilo a je to excelentní výkon... ;o) Elfové, uúíři a čarodějové - co více si přát? Snad být jednou z nich. Vždycky jsem měla hrozně ráda elfy, ale po přečtení Stmívání žeru upíry víc než před tím, tak nevím kým bych byla... Melu blbosti, ale asi bych chtěla být uúírkou... =oD

Jinak kápa je naprosta bpombastická a moc se mi to líbí a nemůžu se již dočkat pokráčka,

Přečetla jsem to jedním dechem a to dechem, který mi občas nedočkavostí vynechal. Fakt píšeš mistrovsky!

Těším se na tu vzájemnou válkou mezi čarodějemi a upíry, protože ten obhájce měl pravdu. Nemohou o všem rozhodovat čarodějové, tak by to prostě nešlo. Já fandím upírům. ;o)

A taky se těším se do toho zapojí aji elfové, to bude ještě zajímací... Je to fakt moc upoutávající, totálně to bere dech a vtahuje do děje. Nemám prostě co vytknout... ;o)

P.S.: Jestli někdy vydáš knihu, dej vědět, ráda si jí koupím... ;o) A myslím to vážně, protože si myslím, že by se tvé dílo dost uplatnilo... ;o)

Píšeš nádherně! Jen škoda, že tu nejsi a tím pádem nemůžeš přidat další kápu, ale já si na ní ráda počkám... ;o)

9 Nera Nera | Web | 13. července 2008 v 13:17 | Reagovat

Jenn, to bylo úžasný, měla jsem pocit, že to píše spisovatelka, vážně jsem se do toho zařzala a strašně se těším na pokračování...

Upíry atd mám moc ráda takže si trefila na mou strunu, vážně se ti to strašně moc povedlo a já vím, že se už opakuju, takže končím.

PS: Vážně je to moc hezké a nemůžu se dočkat dalších kapitol...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.