Lupinovo trápení

18. července 2008 v 16:36 | Jenn
Jednorázovka už starší... Byla na soutěži fan fiction show a uspěla i když nejspíš s ,,odřenýma ušima''. Souhlasím s porotou - originalita žádná, nudné, Remus... takový více méně si podobný, gramatické chyby. Nevím, co více k tomu říci. ;)) Je to nuda, ale hodím to sem.

Válka začala. Její průběh byl stále děsivější a životy celého kouzelnického světa se úžily. Kráčel spěšným krokem tichou krajinou a měsíc na něj shlížel dolů.
,,Až zítra…'' pronesl sám k sobě tiše myslíc na zítřejší úplněk, na bolestivou přeměnu.
Nikdy se plně nesmířil se svým údělem vlkodlaka. Dávno tomu, co ho pokousal nenáviděný Šedohřbet. Remuse však stále děsil každý úplněk o to více.
Protentokrát byl vyslán jako špeh mezi ostatní vlkodlaky. Chystalo se něco velkolepého a tušil to celý kouzelnický svět. Byl si vědom, co všechno se může stát jestliže bude vyzrazen. Byl si však též vědom důležitosti těchto informací, jež se mu mohou s kapkou štěstí podařit vyslechnout. Nikdo si nedovedl představit jaké to pro Remuse je, když musí každým dnem pobývat v přítomnosti toho, jenž mu zničil život. Každý by ho nejspíš poplácal po zádech a řekl, že to bude lepší. Přestože Remus věděl, že to lepší nebude, prahl pomstít se všem vlkodlakům, kteří se tímto způsobem rozmnožují. Způsobem tak nečistým.
Z myšlenek ho vytrhl zvuk, tak moc známý jeho uším.
Ozvalo se hlasité prásknutí a Lupin sebou překvapeně trhl. Kousek od něj se objevila neznámá postava, jež měla na hlavě černou kápi. Pomalu svěsil ruku podél těla a nahmatal svou hůlku. Proč by ho nějaký smrtijed hledal? O něj v téhle válce jde velmi mizivě.
Temná osoba stočila hlavu jeho směrem, stále jí měla však skloněnou. Kráčela k němu rychlým tempem, nebyl to však pohyb při němž by mu přes záda přeběhl mráz. Tohle určitě smrtijed nebyl.
Slyšel jak černý plášť pohybem drhne o trsíčky trávy, což vydávalo jemné šustění. Osoba se zastavila asi metr od něj a konečně zvedla hlavu. Pomalu a smutně. Remus pohlédl do známé tváře a spatřil dvě velké ustarané oči. Obličej byl lemován jemnou stříbrnou nití, jež tvořila vousy a vlasy moudrého starce.
,,Remusi, nesu špatnou zprávu. Fénixův řád byl opět zrazen, bylo vyzrazeno Fideliovo heslo. Lily a James… se stali obětmi.'' pronesl to tiše, jakoby chtěl zmíněnou zprávu zmírnit. Zmenšit bolest, kterou v něm probudila.
,,Lily… James… ?'' nevěřil mu. ,,Brumbále, jak… kdo?'' vysoukal ze sebe konečně.
To přeci není možné. James a Lily, jedni z nejčistějších lidí jaké mohl kdy poznat. Jak je někdo mohl zradit, jak je mohl vůbec Voldemort zabít!
,,Někdo je zradil ,'' zopakoval znovu ,,Nejspíš nějaký přítel, jelikož vyzradil heslo. Potterovi mi nestihli sdělit, komu svěřili své tajemství. Počítám že ty to víš?'' pohlédl na Remuse a taktně čekal, zda mu odpoví. Ten se však k odpovědi neměl.
,,Měl… měl jsem hodně práce, několikrát mě k sobě zvali, ale já… nenašel jsem si čas.'' zabručel smutně a bledý obličej se naplnil hlubokými vráskami. ,,Dlouho jsem je neviděl. Nevím kdo střežil heslo, ale nejspíš to byl Sirius či Peter. Jsem si jist, že ani jeden by heslo nevyzradil, Brumbále. Byli to přeci přátelé.'' zmlkl. V poslední době nikdo nevěděl co se dá či nedá čekat…
,,Je tu však i dobrá zpráva.'' vzpomněl si po chvilce mlčení Brumbál. ,,Jistě jsi slyšel o jejich synovi ,'' Lupin na něj nechápavě pohlédl, následně ale přikývl.
Jistě, Harry. Nenašel si čas, aby je navštívil. Jejich dítě nikdy neviděl, ale z dopisů, jež dostával bylo zřejmé, že to bylo veselé a čiperné dítko s bujnými vlásky, které zdědil po Jamesovi.
,,Přežil to?'' zeptal se s nadějí v hlase, přestože to byla nemyslitelná myšlenka. Jak by mohl? Zemřeli jeho rodiče, takový malý kluk neměl sebemenší šanci…
Nevěřícně pohlédl na Brumbála, který kývl a na ustarané tváři se objevil jemný úsměv.
,,Ano, Hagrid pro něj jel. Stalo se však ještě něco.'' Remus nedokázal uvěřit, ač by rád. Je snad možné, že James a Lily zemřeli, zatímco jejich roční synek přežil? Bylo to téměř nemyslitelné, přestože by tomu rád uvěřil…
,,Co lepšího se ještě mohlo stát?'' smutně se usmál Remus a očekával další radostný šok, kterému by uvěřil leda pošetilec.
,,Voldemort nejspíš zmizel. Tedy ne nadobro. Bojím se jeho návratu, ale ten chlapec...'' odmlčel se a pohlédl na malý ciferníček, který mu vysel z kapsy hábitu. ,,Omlouvám se, ale musím jít. Všechno se vysvětlí při další schůzi Fénixova řádu. Chtěl jsem''' znovu se odmlčel, jako by se chystal říct něco, co se sdělovalo moc těžko. ,,Abys to věděl, už proto, že tě měli tak rádi…''
Než Remus stačil cokoliv odvětit, Brumbál s hlasitým lupnutím zase zmizel v temnotě a zanechal ho tam samotného, se svými děsivými myšlenkami.
,,Jamesi… Lily… Jamesi… Harry…'' šeptal stále dokola. Nemohl uvěřit, to přeci nešlo. Byli spolu tak krátce. Lidé jako oni si to nezasloužili.
Zapomněl na cíl své noční výpravy, ponořil se do tmy u blízkého opuštěného lesíku a s hlasitým lupnutím zmizel pryč, stejně jako Brumbál.

Sídlo Fénixova řádu bylo umístěno v bývalém bydlišti Amycuse Fletchera. Stál opodál malého městečka a byl obestřen nejmocnějšími ochrannými kouzly. Remus v rychlosti obešel známá zabezpečení, prolezl děravým plotem a už se hnal do smutně vyhlížející budovy. Vrazil dovnitř, za dveřmi stálo nespočet lidí. Zástupy se táhly až do kuchyně, jež byla hned naproti dlouhé chodbě.
,,Remusi…'' vrhla se k němu tiše Anies, přítelkyně z Bradavic.
,,Kde je Sirius a Peter?'' odbyl jí rozzuřeně a vyčerpaně Remus, věděl že se chová úděsným způsobem. Věděl že Anies je ta poslední co si zaslouží jeho zuřivost.
,,Ty… ty to nevíš?'' zakňučel opodál stojící kouzelník s modrým hábitem, jehož bradka dosahovala téměř po hrudník.
,,Co bych měl vědět, Hattkisi?'' nechápal. Smutek mu naplnil celé tělo a čekal, kdy se pod náporem těch všech zpráv zboří jako domeček z karet. ,,Vím o smrti Jamese a Lily...'' odmlčel se a slzy ho bolestivě zaštípaly v očích.
,,A víš proč zahynuli Lupine?'' zaslechl odjinud vysoký hlas snědé čarodějky Elleanor.
,,Voldemort. '' zasyčel a zlost stupňovaná nenávistí ho naplnila děsivou touhou odplaty. Černokněžník, který zničil tolika lidem životy. Jak ho nenáviděl, Lily a James byli s každým za dobře. Jaký měl důvod zabít zrovna je?
,,Žije?'' otočil se na Anies a jediné v co doufal bylo potvrzení zprávy, že Voldemort je mrtev.
,,Ne ,'' usmála se se slzami v očích Anies. ,,Voldemort byl přemožen tím malým chlapcem, Harrym.'' několik lidí se ještě stále otřáslo při vyslovení černokněžníkova jména.
,,Ptám se, víš proč zahynuli Lupine?'' nedala se odbýt Elleanor, aniž by vnímala něco z ostatních rozhovorů a šuškavých názorů svých společníků.
,,Někdo prý vyzradil Fideliovo heslo…'' sklopil hlavu a obličej mu zbrázdily vrásky.
Sirius ani Peter by přeci své přátele neudali tomu, proti němuž celou tu dobu bojovali. Mohl jen doufat, ale proč tu teď, když Lily a James zemřeli nejsou? Jakto, že se Brumbál přemístil jen k němu s touto zprávou? Nebo je snad teď u těch dvou? Mohl si jen domýšlet co se stalo a co se děje teď…
To jediné co teď potřeboval bylo, aby s ním někdo zatřásl a probudil ho z tohohle zlého snu. Nic z toho není pravda, nemůže být!
,,Přesně tak, podle posledních zpráv to mohl být jedině Sirius.'' přes obličej mu přeběhl stín a nechápavě hleděl ze snědé čarodějky na Anies a zpět.
,,Co to má znamenat?'' podivil se zamračeně, čímž prohloubil ještě více své vrásky.
Anies vrhla na Elleanor prosebným pohled, ta jí však okázale ignorovala a pokračovala dál.
,,Zdá se, že ten váš skvělý kamarádíček Sirius podrazil nejen nás všechny, on zavraždil…'' při posledním slově Remus zatajil dech a po kůži mu přeběhl mráz. ,,… Petra Pettigrewa! Jediné co z něj zbylo jest prst!'' dál neposlouchal.
,,To není možné...'' nepřítomně hleděl na pošklebující se Elleanor i vyděšenou Anies.
Sirius podle všeho zradil svého nejlepšího přítele. Poslal ho na smrt i se svou manželkou, kterou měl rád stejně jako Jamese. Na jejich syna kterého si - dle dopisů soudě, zamiloval již při první návštěvě. Byl mu i za kmotra. Osobně zavraždil svého dalšího kamaráda, s kterým trávil v jejich pobertovském světě většinu času. Sirius tohle nemohl udělat… už proto, že pohrdal černou magií a vším, co měl společné se svou rodinou. Tudíž i Voldemortem.
,,Lžete! Sirius by tohle v životě neudělal!'' mocným hlasem zařval a rozběhl se dveřmi do temné noci.
,,Remusi, počkej!'' zaslechl za sebou ještě hlas Anies, na to se s hlasitým lupnutím přemístil pryč. Daleko od všech živých i mrtvých. Daleko od kouzelnického světa...

Mohlo být kolem páté ranní, chladný vzduch se mu lepil na plíce a zahalil ho do své jiskřivé čistoty. Otevřel oči a jemně pomrkával, první paprsky se probouzely k životu jako on. Ještě jednou pořádně nasál vzduch a na opřených loktech se posadil. Celé tělo ho bolelo z noci, jež proležel v nepohodlných pozicích.
Včerejší večer mu stále přebíhal před očima jako nějaký nepovedený film, jež se stále otáčel. Nic z toho nedávalo smysl, nic z toho se nemohlo stát. Namáhavě se postavil na rozklepané nohy a pohlédl na okolní přírodu. Byla zasycena štiplavým vzduchem studeného jitra. Teprve teď si uvědomil kam se vlastně přemístil. Stál na pokraji lesíku a shlížel z travnatého kopečku na jakousi malou anglickou vesničku. Ta se rozprostírala ve své plné kráse, domek za domkem pod jeho zrakem. Pohlédl na poslední záchytný bod - nádherný bílý domek s rudou střechou, vyjímající se mezi ostatními. Bodlo ho u srdce, vzpomínka na jeho dětství a rodiče…
Tou chvílí ho naplnila ještě větší nenávist vůči Šedohřbetovi. Lidé vždy tvrdili jak se jeho rodiče zachovali špatně, když ho po dostudování Bradavic definitivně vyhostili z jeho domovu. Nepochyboval však, že tak by se zachoval každý. Neboť mít v domě vlkodlaka nikomu není příjemné. Těžko se mu odpouštělo, snažil se je však pochopit. Sám by odešel, aby je neohrožoval.
Po noci, kdy jej nikdo nerušil, se naposledy ohlédl. Ozvalo se prásk a zmizel s truchlivým pohledem v chladném víru přemisťování.

,,Remusi!'' ozval se mu za zády známý ženský hlas. ,,Tak jsem se o tebe bála, celou noc jsem na tebe myslela. Kde jsi byl?'' vyčetla mu Anies a spěšně k němu kráčela od sídla Fénixova řádu.
,,Promiň, choval jsem se k tobě špatně.'' přistoupil k ní a přitiskl si jí na hrudník. ,,Ty si to nezasloužíš… promiň.'' zopakoval omluvně Remus a přitiskl svá ústa k jejímu uchu.
,,Chápu tě. Vždyť jsem je znala také. Lily a James byli úžasní lidé, moc mě to mrzí…'' odmlčela se a vpíjela se do něj pohledem. ,,Nechce se mi věřit, že by to udělal Sirius. Všechno proti němu však svědčí.''
Remus přikývl, ztráta jeho milovaných přátel mu drásala srdce o moc víc, než si byl ochoten přiznat. Nechtěl plakat. Celou noc v sobě dusil ten vír dusivé tíhy. A i když zůstával přes noc sám, cítil by se trapně, kdyby plakal. Teď už ani nechtěl zadržovat bolest uvnitř sebe a mlčky si utřel zašlým rukávem hábitu oči.
,,Já tomu nevěřím Anies,'' zavrtěl hlavou po chvíli, kdy dal průchod svým citům. ,,Nevěřím, že je Lily a James mrtev a už vůbec, že by to spáchal Sirius. To není možné, jaké jsou důkazy?'' otázal se doufaje, že něco tento čin vyvrátí.
,,Udělal to před masou kouzelníků i mudlů. Očividně vyslal nějakou neznámou kletbu, po níž se Červíček ztratil a na zemi našli pouze zkrvavený prst.'' zklamala ho Anies tragickým hlasem. Bylo zřejmé, že se jí tomu také nechce věřit. Jak mohli ale dokázat nevinu Siriuse? Kde by potom byl Peter?
,,A kam se vlastně poděl Sirius? Co je s ním?'' uvědomil si Remus.
,,Je na útěku.'' odvětila Anies a zadívala se přes Remusovu hlavu kamsi do dáli, do nepřítomna. Zatřásla hlavou, jako by chtěla zahnat dotěrné myšlenky a znovu mu pohlédla do očí těmi svými nadpozemsky fialovými. ,,Pojď, měli by jsme se jít nasnídat. Je tu jen pár lidí. Elleanor včera odešla a s ní spousty dalších. Sirius, Peter, James, Harry ani Lily pro ně neznamenali tolik jako pro nás ostatní.'' na to ho popadla za ztuhlou ruku a táhla ho za sebou do oprýskaného domku.

Dopoledne proběhlo známým nic neděláním. Přestože Remuse sžírala nevědomost, nemohl nic dělat. Aby se alespoň lehce zabavil, pomohl Anies s obědem. Ostatní kouzelníky a čarodějky buďto omrzelo čekání na Brumbála a tak se přemístili, nebo tu posedávali a nervózně pohlíželi z okna, tiše si šuškali.
Bylo již dávno po promlčeném obědě, když se zprudka otevřeli dveře a v nich vysoký stařec, na nějž všichni přítomní čekali. První, na koho mu padl zrak byl Remus. Pokýval na pozdrav a posunkem hlavy ho vyzval, aby s ním šel do vedlejší místnosti. Celý den bylo Remusovi nevolno, byl bledý a myšlenky mu poletovaly hlavou sem a tam. Možná to bylo způsobeno přicházejícím úplňkem, Remus na něj však přese všechny starosti dočista zapomněl. Přešel za Brumbálem do vedlejší místnosti a tiše zavřel dveře, aby je nikdo nerušil.
,,Včera jsem musel spěšně odejít, předávali jsme Harryho Petunii Dursleyové.'' usmál se omluvně. Remus na něj nevěřícně pohlédl.
,,Petunii? Není to Lilyina sestra? Ta hloupá ufňukaná, co Lily tak nesnášela?'' nepatrně mu přeskakoval hlas a dále rozzuřeně a nevěřícně zahlížel na Brumbála.
,,Jistě.'' přitakal klidně Brumbál. ,,Neměli jsme na výběr. Jedině tam bude v bezpečí. Přestože Petunie svou sestru nemilovala tak, jak by měla, jsem si jistý, že si k Harrymu vztah utvoří. A pokud ne, alespoň je v bezpečí.'' mrkl na něj s úsměvem.
Remus souhlasně přikývl a uklidnil se. Chlapcova bezpečnost teď byla na prvním místě a byl si toho vědom.
,,Albusi, co se stalo se Siriusem? On není vinen, on by je nezradil!'' vyhrkl ještě Remus, když se Brumbál obrátil ke dveřím, aby ostatním sdělil včerejší události. Zarazil se a otočil se na Remuse.
,,Dosud jsme neměli moc spolehlivé zprávy o tom, kde se skrývá, ale před hodinou nám přišla spěšný patron od jisté čarodějky z Londýna. Lidé z ministerstva se tam urychleně vydali podívat. Podle mého názoru Sirius nezradil Potterovi, ale nedokážu si to jinak vysvětlit Remusi.'' s vážnou tváří se znovu obrátil a vyšel místností mezi ostatní kouzelníky, kteří ho obklopili, aby se dozvěděli nové informace.
Uběhl již celý den a začalo se stmívat. Brumbál již dávno odešel a spolu s ním i mnoho dalších lidí. Dům téměř osiřel. Zůstal tu jen Remus, Anies, která se o dům starala, čtyři čarodějky, dva kouzelníci a jeden potrhlý skřítek. Remus se Anies svěřil s těmi pár informacemi, jimiž ho Brumbál během návštěvy obdařil. Vlastně mu nic důležitého neřekl. Přesto v něm byla malá duše, která doufala, že poplach na Siriuse je jen dalším nespolehlivým zdrojem.
Na obloze zářili první hvězdy, měsíc však byl zahalen mračny. Choulil se k Anies a cítil, jak přemýšlí nad tím stejným. Cítil její teplo.
Seděli tam takhle dlouho a mlčky se dívali do praskajícího ohně. V tu chvíli za oknem proletěla sova a slyšitelné plesknutí jim oznámilo, že přišel spěšný výtisk Denního věštce. Vyskočil na nohy a sebral je ze země. Bojácně pohlédl na tučný titulek, jenž hlásal: Masový vrah Sirius Black dopaden! Kouzelnický svět se již nemusí obávat - nejhorší obavy se potvrdili. Siriuse chytili a jistojistě ho pošlou do Azkabanu, nejméně za vraždu Červíčka. Dále číst nedokázal, zpoza šedých mraků se vyloupla bělostná luna a ozářila ho. Bolestně v něm hrklo a podíval se na Anies, která na něj pohlédla se stejným strachem v očích.
,,Utíkej!'' stihl jen zakřičet a jeho kosti se začali zvětšovat a prohýbat. Po celém těle začaly rašit hnědočerné chomáče chundelaté srsti a na rukou a nohou mu vyrazili drápy. Anies moc dobře věděla, že jí jde o život. Zahalila se do sametového hábitu a s lupnutím zmizela v temnotě dřív, než Remusovi dorostli bělostné špičáky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nera Nera | Web | 21. července 2008 v 18:28 | Reagovat

Mě se to líilo, a přišlo mi to zajímavé!

2 Grencle Grencle | Web | 2. listopadu 2008 v 16:12 | Reagovat

tahle jednorázovka se mi moc líbila...Remus Lupin je zajímavá postava a mě někdy připomíná, že se v příbězích o HP tak trochu odsunuje na kolej nedůležitých vedlejších postav, i když podle mě patří mezi ty hlavní...jak už jsem řekla, tahle jednorázovka je krásná a já jsem ráda, že jsem narazila na tenhle blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.