Kapitola 1. - Mezi elfy

14. července 2008 v 10:23 | Jenn |  Inees Amy Allien Tü Elëindeel
Ahoj lidi. :)) Tak limit jste sice nesplnili o jednoho člověka, ale já to rozdejchám. Tak moc mě potěšili komenty... :') I když přeháníte, ale což, děkuju a to moc... :') Tuhle kapitolu chci věnovat všem, co četli prolog a kteří zkomentovali. :))
Uznávám, že tahle kapitla je poněkud slabší, dokonce poněkud hodně a že je krátká, ale byla jen taková dopsaná až po druhé kapitole. Musela jsem to trochu více přiblížit i když tohle by šlo dát spíše jako prolog... No nic už mlčím a vy koukejte komentovat! XD Limit je zase 1O komentů. :)) Jinak já odjíždím teď s kamarádkama na chatu, tak tu do čtvrtka nebudu, takže ádió ámigós :P. Jenn*

Neznámá vesnice, 1807
Noční ticho prořízl jako nůž ženský výkřik. Ozvěna se nesla dlouho do dály, jako volání o pomoc, které se ženě nedostávalo. Vesnička byla malá a noc nebyla natolik hluboká, aby všichni obyvatelé spali. Mnozí vyběhli ze svých chatrčí a nervózně hledali příčinu zoufalého výkřiku a ženu, z jejíhož hrdla volání vyšlo. Tak tomu bylo i v jedné z nejmenších chaloupek. Mladá žena zde chovala v náručí drobounké děťátko a její muž se spokojeně usmíval.
Teď se však ustrnul a rychle vyběhl z chatrče ven zjistit, co se děje. Po chvíli žena zaslechla více než jeden výkřik, dokonce se ozval všeobecný řev a jekot. Odložila holčičku do kolébky a zvědavě vykoukla ze dveří. Manžel ji však rychle zastrčil dovnitř a zavřel za sebou dveře.
,,Jsou tady upíři, Elen. Musíme urychleně pryč! Schovej děti a jdeme!'' Udýchaně vysvětloval, co se děje. Žena zmateně koukla na manžela, z okna a na své děťátko, které spokojeně oddechovalo pod teplou přikrývkou. Vzala jej do náručí a políbila. Rychle holčičku zabalila do dečky a strčila na hrudník, kde si jej zavázala na lehký uzlík.
,,Ale kde je…'' nestihla dopovědět větu, protože do dveří vtrhli dva muži s bílými špičáky a hladově zabystřili na pár. Vytáhli hůlky, ale muži byli rychlejší a skočili. Do noci se ozvali další dva výkřiky a malý uzlíček se odkutálel z prsou své matky do stínu místnosti…
Začínalo svítat a upíři již dávno zmizeli před světlem do svých doupat. Mrtví leželi a kalnýma očima se dívali do neznáma. Živí utekli co nejdál mohli a dokud nebyl úplný den, nevrátili se. Těsně po východu slunce se ozvaly v krajině tiché kroky. Nesli se ze všech stran, ale nepůsobily strach. Spíše naopak.
Ohořelou krajinou se nesli vznešení lesní lidé. Neusmívali se, ani neplakali. Tiše našlapovali a šli mrtvé duše doprovodit do jiného světa, uklidnit je. Mohlo jich být tak sto, možná trochu méně. Rozdělili se a vytvořili jisté skupinky. Bez dorozumívání, bez jakékoliv mimiky nebo emocí, došli v těchto skupinkách k chatrčím a odnášeli mrtvá těla ven. Do trávy, do lesů, do vody. Tiše pronesli nějaké modlitby a z těl mizely stoupaly obláčky páry. Kam, to ví pouze elfové. Když odnesli všechny mrtvé, lépe řečeno, když odnesli v pořádku jejich duše, shromáždili se a stejně tak, jak přišli. Chtěli odejít.
V tom okamžiku se však ozval hlásek. Jako volání o pomoc beze slov. Všichni se otočili k malé chýšce u lesa, odkud se nesl brek miminka žadonícího po své matce.
,,Elafë, Saleme, běžte se tam podívat,'' řekl muž, který celý lid vedl.
,,Jistě, pane,'' přitakal Elaf, plavý elf a odebral se po boku svého přítele do chatrče. Ostatní zvědavě vyčkávali venku.
Po chvíli se elfové opět vynořili ze dveří chýšky a v náručí jim leželo děťátko zabalené do přikrývky. Přinesli ho až ke svému králi Seledithovi a podali mu jej do náruče. Děťátko zamžouralo do náhlého přívalu světla a natáhlo ručky k obličeji elfa. Malými prstíky se dotklo jeho tváří a král se usmál.
,,Myslím, že je to holčička,'' oznámil zvědavým elfům, kteří se shromáždili okolo něj.
,,Podívejte pane,'' vydechla jedna elfka. ,,Ty oči… ty jsou jako elfské! Jsou tak nádherné…'' usmívala se potěšeně.
Král se překvapeně podíval na oči miminka a musel uznat, že elfka má pravdu. Tyhle oči vypadaly naprosto odlišně od čarodějnických očí…
,,Pane, ale co s ní teď uděláme?'' Vznesl dotaz Salem, mladičký elf. Seledith pohlédl na dítě a zamyslil se. Cítil z jeho očí prosbu. Prosbu, aby jej vzali sebou…
,,Musí s námi,'' rozhodl. ,,Jinak by zemřelo. A pakliže její oči svědčí o elfském původu, nesmíme pochybovat,'' usmál se na holčičku a zabalil ji zpět do přikrývek.
Nikdo nic nenamítal, naopak, elfové vypadali potěšeně. A tak se ubrali zpět do lesů, z nichž přišli a kam se také navrátili. V tu dobu však netušili, jak moc vše tato dívka změní…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 14. července 2008 v 15:31 | Reagovat

Páni. Musím říct, že kapitolka byla fakt pěkná, sice máš pravdu, že byla trochu slabší (myslím tím vedle prologu), ale mě naprosto okouzlila. ;o) Sic nebyla moc extra dlohá, ale myslím, že vše podstatné v ní bylo.

Jsem zvědavá jak se ta malinká změní, mno. A docela mne zaráží ty její oči, zatím vůbec nedokážu nic odhadnout, takže se budu těšit na další kápu... ;o) A jsem ráda, že si ji elfové vzali mezi sebe, i když čas uvidí, zda-li to byla chyba či nikoli, ale něco mi říká, že to nebude až moc v pořádku a to díky přečtení infa a tý poslední věty, mnoo... Nechám/e se překvapit... =o)

Jinak, na chatě si to užij... ;o)

2 Polgara Polgara | Web | 15. července 2008 v 1:46 | Reagovat

Já tedy zírám, je fakt že jsi kapitolu asi psala ve spěchu a mohla být delší, ale což...děj je pěkný, originální

3 leenikk leenikk | Web | 15. července 2008 v 20:52 | Reagovat

Náhadou, fakt krásný! zase skoro dokonalé, a to proč to ení dokonalé, je ta délke, škoda mno. To se řpečte dřív, než vůbec nás ten příběh stačí pohltit. Ale ja si ymslím, že příšte to bude delší. Ale kapča fakt mocky povedená! A užij si to an chatě!:))

4 Theresa Theresa | 17. července 2008 v 12:09 | Reagovat

Jsem zpět a nová kapitolka tu opravdu je. Je krátká, to máš sice pravdu, ale upoutat dokáže, i když tvrdíš, že je slabší (což rozhodně není pravda). Opravdu se ti povedla.

5 meg meg | Web | 18. července 2008 v 7:19 | Reagovat

Nádnerné, vypadá to strašně zajímavě a musím říct, že tohle je snad první povídka která mě takhle zajímá. Myslím že to bude tím tvým stylem psaní, je to strašně poutavý a dobře se to čte=)

6 Nera Nera | Web | 21. července 2008 v 18:17 | Reagovat

No tý jo, vážně nádherná kapitola....

Sice krátká, ale začetla jsem se už u první věty...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.